5 C 33/2024-35 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení , částka, a zákonného úroku z prodlení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, poskytl dne , datum, žalovanému úvěr ve výši , částka, . Úvěr se žalovaný zavázal vrátit do , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalovaný dosud žalobci dluží jistinu úvěru , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do , datum, .4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, odeslaného žalovanému soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posouzení schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.11. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.12. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku , částka, . Žalovaný neprokázal, že cokoliv z této částky žalobci vrátil.13. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později právnímu předchůdci žalobce ani žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , představující bezdůvodné obohacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, je k zaplacení bezdůvodného obohacení aktivně legitimován žalobce.14. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení, neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dosud tedy nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, ). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce uspěl v celém rozsahu žalované pohledávky, neuspěl pouze, pokud požadoval úrok z prodlení. Ten však nemá žádný vliv na výši nákladů řízení, které úspěšnému žalobci v tomto řízení vznikly. Žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši , částka, , tj. za 3 úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po , částka, a 21 % DPH, celkem tedy , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.