6 C 372/2025-39 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru.2. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebo , právnická osoba, ) jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem. Následně byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem.3. Žalobce se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které se dostalo žalované, neboť není schopen doložit uzavřenou smlouvu o úvěru. Mezi žalovanou a poskytovatelem úvěru probíhalo jednání, a poskytovatel úvěru poskytl žalované částku 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. Žalobce stanovil datum splatnosti tak, že k datu odeslání předžalobní upomínky přičetl 10 dnů. Žalovaná ke dni podání žaloby nezaplatila žádnou částku.4. Soud vydal elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit v souladu s procesními předpisy.5. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následně , datum, , dokladem o zaplacení úplaty a seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky byl oznámeno žalované, což dokládá oznamující dopis z , datum, .7. Poskytnutí finančních prostředků na účet na jméno žalované potvrzují potvrzení o platbách v částkách 10 000 Kč, 8 000 Kč a 2 000 Kč. Poskytnutí finančních prostředků žalované dále dokládá výpis z účtu žalované (číslo uvedeno v žalobním tvrzení) a to z období od 1. 3. 2024 do 30. 4. 2024. Účet je veden na jméno žalované.8. Žalobce nedoložil žádné konkrétní důkazy o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobce nedoložil smlouvu o úvěru, na jejímž základě měly být finanční prostředky žalované poskytnuty.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 51 644,06 Kč a dále nákladů právního zastoupení s tvrzením, že tato částka je žádána na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. V žalobě se ale žalobce domáhá plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce doložil poskytnutí finančních prostředků žalované, a to bezhotovostně, převodem na účet žalované. Žalované byla na její účet připsána celkem částka 20 000 Kč. Právní důvod poskytnutí finančních prostředků není doložen, žalované se tedy dostalo plnění bez právního důvodu, případně z neplatného právního důvodu, pokud poskytovatel úvěru nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná finanční prostředky čerpala prostřednictvím svého účtu, ale dosud je nevrátila. Žalobce je aktivně legitimován k vymáhání dlužné částky, neboť pohledávka mu byla postoupena. Žalovaná nedoložila vrácení finančních prostředků, které jí byly poskytnuty. Je tedy povinna bezdůvodné obohacení, které se jí dostalo, vydat. Co do požadavku na zaplacení jistiny soud žalobě vyhověl. Žalobce však v předžalobní výzvě nevyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ale k plnění na základě uzavřené smlouvy. Tuto smlouvu však žalobce nemá k dispozici, uzavření smluvního vztahu nedoložil. Soud je toho názoru, že žalobce tvrdil v předžalobní výzvě jiné skutečnosti, než tvrdil v žalobě, respektive vyzval žalovanou k plnění z jiného právního důvodu a žádal plnění v jiné (podstatně vyšší) výši. Tento důvod není prokázán. Dle názoru soudu se tedy žalovaná dosud nedostala do prodlení s plněním vůči žalobci. Z tohoto důvodu soud žalobu částečně zamítl ohledně požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení.12. Žalobce neprokázal řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Splnění této podmínky je podstatné pro posouzení platnosti smlouvy o úvěru. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.13. Žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalované nic netvrdil, nedoložil žádné listinné důkazy, nedoložil ani smlouvu. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena platně a žalovaná se tedy dosud nedostala do prodlení s plněním, neboť samotná výzva k plnění nemůže určit lhůtu k plnění.14. Žalovaná tedy není dosud v prodlení s plněním dluhu a soud z těchto důvodů zamítl žalobu v části, kde se žalobce domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení.15. Lhůtu k plnění určil soud až svým rozhodnutím. Žalovaná o svých schopnostech dluh uhradit netvrdila ničeho. Soud stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná, aby měla žalovaná možnost svůj dluh uhradit, případně sjednat splátkový kalendář.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. Soud vzal v úvahu, že předžalobní výzva uváděla jiné skutečnosti, než které byly uvedeny v žalobním tvrzení. Žalovaná byla vyzývána k plnění z jiného právního důvodu a byla žádána zcela jiná částka. Soud uzavřel, že žalobce nezaslal žalované řádnou předžalobní výzvu a z tohoto důvodu nesplnil podmínku danou uvedeným ustanovením. Soud tedy žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.