12 C 233/2020-16 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhala po žalovaném peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši [částka] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a zákonných úroků prodlení z dlužné částky. Žalobkyně prokázala tvrzení, že se dohodla se [právnická osoba] [příjmení] p. l. c. dne [datum] písemně o postoupení pohledávky za žalovaným s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne [datum]. Tvrzení, že se [právnická osoba] [příjmení] p. l. c. dne [datum] dohodla se žalovaným o poskytnutí finančních prostředků v částce [částka] a o závazku žalovaného k jejich vrácení do [datum], žalobkyně neprokázala. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není žalovaným vlastnoručně odepsána, vůli žalovaného uzavřít se [právnická osoba] [příjmení] p. l. c. takovou smlouvu nelze dovodit ani z jiných navržených a provedených důkazů. Nebylo prokázáno, že [příjmení] [příjmení] p. l. c. poskytla žalovanému částku [částka]. Z navržených a provedených důkazů nelze dovodit, že tato částka byla poukázána na účet, se kterým má právo disponovat žalovaný. Žalobkyně se k jednání konanému dne [datum] nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o svých základních žalobních tvrzeních, tedy o existenci dohody se žalovaným, jejímž obsahem by byl závazek úvěrujícího poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce [částka] a závazek žalovaného tyto vrátit v dohodnuté době. Žalobkyně neprokázala dále ani skutečnost, že žalovanému její právní předchůdkyně finanční prostředky v částce [částka] skutečně poskytla. Soud proto nemohl nárok žalobkyně posoudit ani podle ustanovení § 2395 o. z. jako právo na vrácení poskytnuté jistiny [částka], avšak ani jako právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalovanému bez právního důvodu podle ust. § 2991 o. z. Soudu proto nezbylo, než žalobu včetně požadavku na zaplacení příslušenství spočívajícího v zákonném úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítnout. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, měl by právo na úhradu všech svých účelně vynaložených nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.