7 C 263/2020-22 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení přirážky a jízdného za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní dne [datum]. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl zrušen. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, u žalovaného se jednalo o postup dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), proto soud dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne [datum] na adresu bydliště v záhlaví do vlastních rukou. K žalobě se žalovaný ve lhůtě stanovené usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 10. 2020, č. j. 7 C 263/2020-11 nijak nevyjádřil. V dané věci soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný dne [datum] cestoval tramvají – linkou 9 provozovanou [anonymizována tři slova] [právnická osoba] Na výzvu kontrolního orgánu v čase 13:00 hod v úseku zastávky [ulice] nepředložil jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla ověřována z dokladu o povolení k pobytu [číslo]. Zápis žalovaný podepsal. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí [částka]. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalované jako st. příslušníku Ruské federace vyplývá z ust. kapitoly II oddílu 2, článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU [číslo] z [datum] (Brusel I bis) s ohledem na absenci bližší úpravy dvoustrannou mezinárodní smlouvou z jeho bydliště na území ČR. Soud posoudil tento případ podle ust. § [číslo] a násl a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil v uvedeném případě k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši [částka] a jízdné v částce [částka] spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Ze strany žalovaného nebyla tvrzena, natož prokázána, ani alespoň částečná úhrada tohoto dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].