12 C 248/2020-32 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení bylo peněžité plnění uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, kterého se žalobkyně coby operátor poskytující služby elektronických komunikací domáhala po žalovaném, a to jako nezaplacené ceny za provedené platební transakce vyúčtované fakturami [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] se účastníci písemně dohodli, že žalobkyně bude žalovanému poskytovat vedle veřejně dostupných služeb elektronických komunikací možnost platebních transakcí, a žalovaný se zavázal za to žalobkyni hradit ceny dle platného ceníku služeb. V období od [datum] do [datum] žalovaný zadal pokyn k provedení platebních transakcí v celkové hodnotě [částka], tedy zadal pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby. Cenu provedených transakcí žalobkyně žalovanému vyčíslila fakturami [číslo] [číslo]. Splatnost druhé z faktur byla stanovena na [datum]. Nebylo tvrzeno, že by žalovaný předmětné pohledávky uhradil. Podle § 2 písm. n) zák. č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích, službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvlášť jako typ smlouvy upravena. Podle § 1970 OZ může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací umožnila žalovanému provedení platebních transakcí, které nejsou službami elektronických komunikací v hodnotě [částka]. Žalovaný cenu provedených transakcí žalobkyni přes výzvu neuhradil. Soud tak uzavřel, že žaloba je důvodná, a rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Vedle dlužné jistiny soud uložil žalobci povinnost k zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, a to ode dne následujícího po splatnosti pozdější z faktur, tj. od [datum], do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].