12 C 248/2021-36 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu, dle které se žalobkyně zavázala ke vzdělávání žáka [jméno] [příjmení] na základní škole, a žalovaná se zavázala k úhradě školného v částce 98.000 Kč na školní rok 2017 2018 a 107.000 Kč na školní rok 2018 2019, a to vždy v 10 splátkách na školní rok splatných předem k 20. dni předcházejícího měsíce. Dne [datum] žalovaná písemně uznala svůj závazek z titulu školného v částce 116.800 Kč za měsíc červen 2018 a celý školní rok 2018 2019. Následně žalovaná uhradila částku 72.000 Kč a další částky již neuhradila. Takto zůstalo neuhrazeno školné za období od ledna 2019 do června 2019. Úroky z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího pro splatnosti jednotlivých splátek školného. 2. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že [datum] žalovaná písemně prohlásila, že znává závazek k úhradě školného za červen 2018 a školní rok 2018 2019 a dohodla se žalobkyní o zaplacení částky 116.800 Kč ve splátkách nejpozději do [datum] (dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne [datum]). Školné pro období školního roku 2018 2019 bylo mezi účastníky dohodnuto v celkové částce 107.000 Kč v 10 splátkách na školní rok splatných předem k 20. dni předcházejícího měsíce (smlouva o vzdělávání na základní škole). Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila pouze částku 72.000 Kč, neboť žalovaná úhradu dalších částek netvrdila. 3. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 4. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že uznávacím projevem žalované, který splňuje náležitosti citovaného ustanovení včetně požadovaného vymezení důvodu dluhu a určení jeho výše, byla založena vyvratitelná právní domněnku, že uznaný dluh v okamžiku uznání existoval. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že dluh vůbec nevznikl nebo zanikl, což neučinila. Právní vztah mezi dlužníkem jako střední školou a žalovanou jako žákem je upraven zákonem č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve spojení s vyhláškou č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. Pokud se pak týká úplaty za poskytnutí základního vzdělání, jedná se povinnost, která vznikla z právního vztahu mezi žalobkyní (tedy soukromou základní školou) a žalovanou (zákonnou zástupkyní žáka), založeného inominátní písemnou smlouvou ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 OZ. Jelikož žalovaná nesplnila svůj dluh co do částky 44.800 Kč, soud žalobě vyhověl. O požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, která byla účastníky pro splatnost jednotlivých splátek dohodnuta. Výše požadovaného úroku z prodlení byla stanovena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 440 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 240 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 400 Kč představující 200 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.