5 C 285/2020-22 — Okresní soud v Nymburce

Manželka se žalobou ze dne 29. 10. 2020 domáhala rozvodu manželství, které s žalovaným uzavřela dne [datum] před [stát. instituce]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že již od počátku bylo jejich společné soužití komplikované. Účastníci měli neshody ohledně finančního zabezpečení rodiny, neboť manžel záhy ztratil zaměstnání a z předchozího vztahu měl závazky a dluhy. Situace se dále zkomplikovala po narození jejich syna. Časté hádky, přemíra práce a dlouhodobý stres pak vedly ke [anonymizováno] problémům na straně manželky. Manželka vytýkala manželovi rovněž nedostatky i v jeho vztahu k jejich synovi. V současné době spolu účastníci nežijí ve společné domácnosti. Manželka považuje manželství za nefunkční a trvale rozvrácené. Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil. Naopak nesouhlasil s manželkou tvrzenými příčinami rozvratu manželství. Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. U manželky se jedná o manželství [anonymizováno] a u manžela o manželství [anonymizováno]. Oba účastníci jsou národnosti [anonymizováno] a státními příslušníky [anonymizováno]. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2017, č.j. 11 Nc 3/2017-31, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2017, má soud prokázáno, že byla soudem schválena dohoda účastníků o úpravě poměrů k [role v řízení] [anonymizováno] [jméno], [datum narození], pro dobu po rozvodu. Z výpovědi manžela jako účastníka řízení soud zjistil, že s manželkou před uzavřením manželství žili asi 5 let ve společné domácnosti. Po narození syna [jméno] se rozhodli, že uzavřou sňatek. Bohužel manželství nebylo spokojené. Podle něj naopak trpí výbuchy vzteku manželka. Během manželství byl nejméně 3x doslova vyhozen z bytu na ulici. Musel bydlet u kamaráda, než si našel své vlastní bydlení. Naposledy se to stalo v říjnu 2020. Manželství negativně poznamenalo i [anonymizována dvě slova] manželky, které naštěstí překonala. Dále se k tomu nechce vyjadřovat a chce to jen shrnout tím, že je pro manželku v podstatě starý. Pokud jde o nezletilého syna, tak se ohrazuje proti tvrzení, že by se k synovi choval nějak špatně nebo na něj křičel. Přiznává, že v době, kdy pracoval na domě a k tomu chodil do zaměstnání, tak na syna samozřejmě tolik času neměl. Má však zájem na tom, aby se v co nejširší míře mohl podílet na jeho výchově. O tom jsou schopni se s manželkou dohodnout. Možnost obnovení manželského soužití však vylučuje. Z výpovědi manželky jako účastnice řízení soud zjistil, že manželství bylo uzavíráno asi po 5 letém společném soužití. V té době mezi nimi nebyly žádné závažné rozepře, jednalo se o běžné hádky, nedorozumění. Neviděla problém ani ve velkém věkovém rozdílu mezi nimi. Manžel byl vitální, fyzicky na tom byl dokonce lépe, např. v době, když se ona léčila s [anonymizována dvě slova]. Samozřejmě mentálně to asi znát bylo. Pořád to však bylo na normální úrovni. Problém nastal asi tak v době, kdy synovi byly 2 roky. Začala pozorovat, že manžel nemá jako otec dostatek trpělivosti, začal být podrážděný. Naopak ona měla pocit, že manžel trpí výbuchy vzteku. Další problém spočíval v tom, že na ní spočívala veškerá zodpovědnost za finanční zabezpečení rodiny. Když v tomto směru žádala manžela o výpomoc, tak ji nedostala. Také z toho důvodu mezi nimi začalo docházet k hádkám a neshodám. Každý z nich měl jiný názor na řešení každodenních problémů. Vadilo jí, pokud manžel křičel na syna, který byl malý, což opět vedlo k dalším hádkám a nedorozuměním mezi nimi. To vše pak vedlo k citovému odcizení mezi nimi. Manželská krize pak vyvrcholila odchodem manžela ze společné domácnosti v říjnu loňského roku. Od té doby se nepokusili o obnovení manželského soužití a ani jeden o to nemá zájem. Pokud jde o nezletilého syna, tak v současné době se s ním manžel sice vídá, ale je to vždy tak na 2-3 hodiny 1x do týdne nebo i 1x za 10 dní. Syn nemá žádné problémy se s otcem vídat. Další důkazy navrženy nebyly, a tak soud vycházel dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. z výše provedených důkazů. Skutková zjištění z nich vyplývající jsou pak dostatečná pro právní posouzení věci. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o.z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Tento závěr soud učinil zejména s ohledem na postoj účastníků, kteří spolu nežijí ve společné domácnosti a oba zdůrazňovali svůj odpor k urovnání vzájemných vztahů a možnosti obnovení manželského soužití. V projednávané věci proto soud uzavřel, že krize manželství účastníků je trvalého charakteru a již není možno ani do budoucna očekávat takovou změnu, která by měla za následek obnovení všech funkcí manželství. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a za situace, kdy nebyl tvrzeno, natož prokázáno, že by rozvod byl v rozporu se zájmem nezletilého syna účastníků, soud proto žalobě vyhověl a manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.