17 C 140/2021-86 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 71 614,16 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalované o poskytnutí osobního úvěru uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobkyně žalované poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr a závazek žalované splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník, obchodní podmínky a úvěrové podmínky. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 230 000 Kč. Úvěr čerpal žalovaný jednorázově dne 30. 6. 2015. Doba trvání úvěru byla stanovena na 72 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 14% ročně, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 4 783 Kč, kdy tato splátka měla být hrazena vždy do každého 12. dne v měsíci. Přestože byla žalovaná ze strany žalobkyně opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, své závazky neplnila řádně a včas, když uhradila pouze 56 pravidelných splátek. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neplnila podmínky smlouvy, především nehradila splátky úvěru řádně a včas, rozhodla se žalobkyně uplatnit své právo vyplývající z čl. 9 podmínek a požadovat okamžité splacení všech závazku vyplývajících ze smlouvy, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 30. 7. 2020, který jí byl odeslán dne 31. 7. 2020. Ke dni 29. 10. 2020 činila dlužná částka 79 626,56 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 68 656,70 Kč, poplatků ve výši 2 957,56 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 6 263,42 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 748,98 Kč. Krom této částky žalobkyně požaduje po žalované zaplacení úroku z prodlení a sjednaného smluvního úroku ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny, a to za shora uvedené období. 2. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). I přes veškerou snahu soudu se aktuální bydliště žalované nepodařilo zjistit, žádnou ze zasílaných zásilek si žalovaná osobně nepřevzala. Proto soud postupoval podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, žalovaná u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. 3. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádření výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o úvěru ze dne 29. 6. 2015, a to odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Rozhodné je tak právo české. 4. Jelikož soudu není znám pobyt žalované, jmenoval jí soud k ochraně jejích zájmů opatrovnici. Opatrovnice poté k věci samé uvedla, že žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že před poskytnutím úvěru žalované provedla prověřování platebních schopností žalované. 5. Na to žalobkyně doplnila, že posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z informací získaných z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází (žalovaná neměla žádné další dluhy, nebyly zjištěny žádné negativní záznamy), příjmů a výdajů žalované, obratů na jejím běžném účtu, výdajů žalované na splátky úvěru a finančních rezerv. Žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 22 407,66 Kč a nákladů 6 410 Kč (tj. nákladů na bydlení 2 500 Kč, životního minima 3 410 Kč a ostatních výdajů 500 Kč). Po porovnání částky celkových příjmů a výdajů, dospěla žalobkyně k závěru, že je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, nejednalo se o splátku, která by mohla i v budoucnu způsobit existenční likvidaci či zadlužení žalované. 6. Ke zjištění skutkového stavu byly dále provedeny další důkazy, z nichž soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 7. V rámci žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 24. 6. 2015 žalovaná uvedla, že je zaměstnána od roku 2008 s příjmem 23 770 Kč měsíčně. Je svobodná, vlastní dům/byt. Její výdaje spojené s bydlením činí 2 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje pak 500 Kč měsíčně. Požádala o poskytnutí úvěru ve výši 230 000 Kč, který by splácela v 70 splátkách. (dle žádosti č.l. 67-68) 8. Žalobkyně provedla lustrace žalované v jí dostupných rejstřících. (dle přehledu č.l. 52-53 a výsledků č.l. 69-70) 9. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu Slovenské republiky a potvrzení o přechodném pobytu na území ČR. (dle fotokopií dokumentů na č.l. 54) 10. Mezi účastnicemi byla uzavřena dne 29. 6. 2015 smlouva o úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytnuta žalobkyní částka 230 000 Kč, úvěr byl sjednán jako neúčelový. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit v 72 splátkách po 4 783 Kč měsíčně s tím, že splátky budou hrazeny z jejího běžného účtu. Krom poskytnuté jistiny se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni úrok ve výši 14 % ročně, celková splatná částka pak činila 340 654 Kč Součástí smlouvy byl výňatek ze sazebníku žalobkyně a splátkový kalendář. Žalovaná rovněž prohlásila, že součástí této smlouvy jsou pak úvěrové podmínky a výňatek ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. (dle smlouvy o úvěru č.l. 74-77) 11. Za období od 8. 1. 2015 do 8. 7. 2015 byl zůstatek žalované na jejím běžném účtu vždy kladný. Z výpisu z účtu je pak patrný pravidelný příjem žalované v průměru za toto období ve výši 22 218 Kč. Nejsou z něj patrny žádné jiné splátky úvěrů či půjček, ani žádné pravidelné výdaje. Dne 30. 6. 2015 byla na účet žalované připsána částka 230 000 Kč (dle výpisů z běžného účtu na č.l. 55-66) 12. Žalovanou byl úvěr splacen řádně a pravidelně do 12. 6. 2019, poté hradila žalovaná splátky úvěru se zpožděním. Poslední platbu žalovaná na úvěr zaslala dne 7. 10. 2020 (dle historického výpisu) 13. Dopisem ze dne 30. 7. 2020 byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, kdy kde ni 29. 7. 2020 činila celková pohledávka celkem 78 898,81 Kč. Tento dopis byl žalované zaslán dne 31. 7. 2020, žalovaná si jej nepřevzala. (dle výzvy ze dne 30. 7. 2020 a dodejky) 14. O skutkovém stavu tak soud učinil následující závěr: 15. Žalobkyně poskytla žalované na základě jejich smluvního ujednání částku [částka], kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 14 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 4 783 Kč. Od července 2019 žalovaná nehradila sjednané měsíční splátky, žalobkyně dopisem ze dne 30. 7. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě zbývajícího dluhu, a to do 12. 8. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. 16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: <i>17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 19. Na základě výše uvedeného skutkového stavu posléze dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně. Mezi účastnicemi probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. V té souvislosti žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, o čemž ostatně vypovídá i to, že žalovaná po dobu 56 měsíců sjednaný úvěr řádně hradila. Žalobkyně jako úvěrující poskytla žalované jako úvěrované v její prospěch peněžní částku ve výši 230 000 Kč, a to za předem sjednaný úrok ve výši 14 % ročně. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila, když nehradila řádně a včas sjednané splátky, a to splátky v červenci 2019. Žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 12. 7. 2019, ani žádnou z dalších splátek řádně a včas. Žalobkyně proto využila svého práva ve smlouvě (resp. úvěrových podmínkách, které účastníci učinili součástí smlouvy) sjednaného a od smlouvy odstoupila. Přijetí tohoto opatření žalobkyně