5 C 104/2022-51 — Okresní soud v Nymburce

Shora uvedený manžel předložil soudu návrh, kterým se domáhal rozvodu svého manželství uzavřeného dne [datum] v Londýně ve [příjmení] [jméno]. Manželka s rozvodem souhlasila. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Albánie. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. V daném případě je rozhodující dvoustranná mezinárodní smlouva uzavřená mezi tehdy Československou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená pod [číslo] Sb. m.s. (dále jen mezinárodní smlouva). Podle čl. 21 odst. 2 citované mezinárodní smlouvy je-li v době podání návrhu na rozvod jeden manžel občanem jedné smluvní strany a druhý manžel občanem druhé smluvní strany, jsou pro rozvod příslušné soudy obou smluvních stran. Soudy použijí právního řádu svého státu. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a při rozhodování soud použil právní řád České republiky, jak vyplývá z citovaného ustanovení článku 21 bodu 2. Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v Londýně, [příjmení] [jméno]. Manželství je pak zapsáno ve zvláštní matrice matričního úřadu – Úřadu městské části města Brna, [obec], ve svazku [spisová značka], roč. [rok], str. [anonymizováno], poř. [číslo]. U obou účastníků se jedná o manželství první. Manželka je národnosti české a státním příslušníkem České republiky. Z výslechu manželky jako účastnice řízení soud zjistil, že se s manželem seznámila v Londýně. Odjela do Anglie za lépe placenou prací, protože tady v [obec] nedodělala školu. S manželem se měli rádi, proto se chtěli vzít. Zpočátku bylo jejich manželství spokojené. Došlo však k tomu, že začala v nadměrné míře požívat alkoholické nápoje, což pro manžela, který je vyznáním muslim, bylo nepřijatelné a těžce to snášel. Z toho důvodu se jako partneři rozešli a ona se z Anglie vrátila domů. Manžel ji tady jednou navštívil. Bohužel nezměnila svůj postoj k alkoholu. Z toho důvodu se definitivně rozešli. Manžel pak odjel do Itálie. Manžela asi 9 let vlastně neviděla. Komunikovali spolu jen přes sociální síť - Facebook. Z jejich manželství se děti nenarodily. Od výslechu manžela soud upustil, neboť v současné době bydlí manžel na území Itálie a provedení jeho výslechu by tak bylo spojeno s velkými obtížemi (§ 389 odst. 1 z.ř.s.). Další důkazy navrženy nebyly, a tak soud vycházel dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. z výše provedených důkazů. Skutková zjištění z nich vyplývající jsou pak dostatečná pro právní posouzení věci. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o.z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Manželství je rozvrácené a nefunkční, když účastníci spolu dlouhodobě nežijí jako manželé a citově se odcizili. Za shora uvedeného stavu má tedy soud za to, že manželství je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve skutečnosti, že spolu účastníci dlouhodobě nežijí. Na základě shora uvedeného proto soud žalobě vyhověl a manželství bez dalšího rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.