6 C 149/2023-25 — Okresní soud v Nymburce

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, když se všichni účastníci vzdali práva na odvolání. 2. Předmětem řízení je návrh žalobce na zvýšení nájemného na částku 8 118 Kč. 3. Soud ve věci dospěl k následujícímu skutkovému závěru. 4. Žalobce dopisem ze dne [datum], který byl 2. žalovanému doručen dne [datum] oznámil 2. žalovanému, že od ledna 2013 je nájemné zvýšené o 2 000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by žalobce v relevantním období předcházejícím podání žaloby, písemně navrhl zvýšení nájemného. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>6. Podle § 2249 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.</i> <i>7. Podle § 2249 odst. 3 OZ souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu.</i> 8. Soud návrh žalobce posoudil jako návrh pronajímatele na určení obvyklého nájemného dle § 2249 odst. 3 OZ. 9. Dle § 2249 odst. 1 OZ je nezbytnou hmotněprávní podmínkou pro podání návrhu dle § 2249 odst. 3 OZ, resp. pro rozhodnutí soudu o určení obvyklého nájemného předchozí kontraktační proces stanovené v § 2249 odst. 1 OZ předcházející podání žaloby o určení nájemného. Obligatorně k němu proto musí dojít vždy ještě před podáním žaloby, aby žaloba mohla být úspěšně podána. Jelikož však nebylo žalobcem v písemné formě navrženo zvýšení nájemného, tedy nebyla splněna podmínka dle § 2249 odst. OZ, soud pro nesplnění této podmínky žalobu zamítl. 10. K dopisu ze dne [datum] soud konstatuje, že tento byl doručen 1. žalovanému dne [datum]. Návrh u soudu byl pak podán dne [datum]. Soud podotýká, že mezi návrhem na zvýšení nájemného a žalobu musí být časová souvislost. Žaloba však byla podána po více než 10 letech. S ohledem na více než desetiletou dobu mezi návrhem ze dne [datum] a podáním žaloby dne [datum], soud neshledal souvislost mezi nimi, tedy návrh na zvýšení nepovažuje za relevantní návrh ve smyslu § 2249 odst. 3 OZ. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.