6 C 305/2022-54 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobce se domáhá uložení povinnosti žalované, aby předložila žalobci vyúčtování hospodaření s výživným, které jí zasílal na již zletilého syna [celé jméno účastníka] narozeného dne [datum], a to za období od [datum] do [datum]. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, přičemž poukázala na § 902 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. K dokazování soud konstatuje, že ve věci soud žádné neprovedl a veškeré návrhy na provedení důkazů zamítl, neboť s ohledem na absenci aktivní věcné legitimace žalobce (viz níže), by provedení žádného navrženého důkazu nemohlo změnit výsledek řízení. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>5. Dle § 902 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) jakmile dítě nabude plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali, především mu předají součásti jeho majetku, popřípadě na ně převedou jejich správu a podají dítěti vyúčtování ze správy jmění bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy dítě nabylo plné svéprávnosti. Vyúčtování není zapotřebí, pokud je dítě nežádá.</i> 6. Právo požadovat vyúčtování má dle § 902 odst. 1 OZ toliko již zletilé dítě. Předmětné právo v případě rodiče již zletilého dítěte, který hradil výživné k rukám druhého rodiče, žádné zákonné ustanovení nezakládá. Okamžikem zletilosti dítěte navíc rodiče přestávají být zákonní zástupci dítěte. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce není aktivně věcně legitimován požadovat po žalované předložení vyúčtování hospodaření s výživným, které jí zasílal na již zletilého syna [celé jméno účastníka] [datum narození], a to za období od [datum] do [datum], a proto žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 401 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (viz § 9 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení; podání ze dne [datum]; účast na jednání dne [datum]) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 116,37 Kč za 134 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 516,4 Kč ve výši 1 368,4 Kč. 9. K námitce žalobce, že věci jsou mimořádné okolnosti pro nepřiznání náhrad nákladů řízení spočívající ve snaze věc řešit smírně, soud konstatuje, že ve věci neshledal žádné důvody pro postup podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně k uplatněné námitce soud podotýká, že žalovaná nemá žalovanou povinnost, tedy nemůže jít k její tíži, že žalobci nevyhověla.