12 C 79/2024-87 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Věřitelka“) po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 87.763,31 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.913 Kč za období od , datum, do , datum, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 87.763,31 Kč od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 11,6 % ročně z částky 87.763,31 Kč od , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že Věřitelka se žalovanou dne , datum, uzavřela Smlouvu o úvěru, z jejíhož titulu poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 150.000 Kč, které žalovaná měla i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaná řádně a včas úvěr nesplácela a Věřitelka proto prohlásila úvěr za splatný ke dni , datum, s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 87.763,31 Kč s jejímž zaplacením se dostala do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované Věřitelka posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, nahlédnutím do interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu. Dále žalobkyně tvrdila, že pohledávka jí byla Věřitelkou postoupena ke dni , datum, , což bylo žalované oznámeno. Žalovaná po tomto datu uhradila částku 20.000 Kč a po výzvě k plnění s upozorněním na podání žaloby nic dalšího neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi Věřitelkou a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že věřitelka poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 150.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit i s úroky ve výši 11,6 % ročně do , datum, ve splátkách ve výši 2.414 Kč měsíčně.4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že Věřitelka dne , datum, v souvislosti se žádostí o úvěr o poměrech žalované zjistila výši jejího příjmu 18.030 Kč, kterou ověřila výpisem úvěrových transakcí na běžném účtu, který vedla pro žalovanou, a to za období od , datum, do , datum, . Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná a nežijí s ní další osoby v domácnosti. Dále z interních databází zjistila, že žalovaná v době žádosti o úvěr měla 2 úvěry u Věřitelky, které splácela částkami 83,33 Kč a 3.123 Kč měsíčně. Nezbytné měsíční výdaje žalovaná v žádosti vyčíslila částkou 2.000 Kč. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr závazky u žalobkyně v celkové výši cca 170.000 Kč. Co do nákladů na bydlení ve výši 6.282 Kč měsíčně Věřitelka vycházela ze statistických údajů.5. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že ke dni , datum, činil zůstatek na účtu – 1.114,86 Kč a žalované byla na účet vyplácena mzda ve výši cca 18.000 Kč měsíčně.6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že Věřitelka dne , datum, převedla peněžní prostředky v částce 150.000 Kč na účet žalované a žalovaná v období od , datum, do , datum, uhradila částku 141.940 Kč.7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěru ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalované bylo dne , datum, Věřitelkou odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni , datum, a žalovaná byla vyzvána k úhradě.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dohody o úplatě ze dne , datum, , potvrzení o zaplacení ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi Věřitelkou a žalobkyní bylo písemně dohodnuto postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne uzavřené se žalovanou.9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní vyrozuměna o postoupení pohledávek.10. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na podání žaloby.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.20. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že Věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž Věřitelka postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni, které tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.21. Soud dále na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a Věřitelkou jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Věřitelka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dále soud dospěl k závěru, že Věřitelka při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Věřitelka žalované úvěr poskytla, aniž by si opatřila úplné informace od žalované o jejích poměrech, a to zejména o jejích běžných a pravidelně se opakujících výdajích. Žalobkyně z jejího běžného účtu, který sama žalované vedla, ověřila pouze příjem žalované. Žádným způsobem se však věřitelka nezabývala tím, v jaké skutečné výši má žalovaná i jiné výdaje, kro