8 C 126/2024-29 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení 23 160 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, . Identitu žalované ověřila platbou 1 Kč z účtu žalované. Na základě této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Z důvodu nesplácení úvěru žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, . Pohledávka sestává z jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 160 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Z provedených důkazů soud zjistil, že na účet žalované uvedený v listině označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ bylo dne , datum, připsáno 15 000 Kč. Dle obsahu listiny byla tato podepsána SMS kódem. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do tří dnů.Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaná listinu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ podepsala. Listinu lze podepsat vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem. Jen takový způsob podpisu zaručuje jednak identifikaci jednající osoby a rovněž integritu podepisovaného dokumentu. Ani jedním z těchto způsobů však listina podepsána nebyla. U smluv uzavíraných distančně pomocí elektronických prostředků podmiňuje o.z. (§ 562 odst. 1) zachování písemné formy tím, že tyto umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Potvrzení správnosti čísla účtu, vyplnění identifikačních údajů, SMS zpráva, ale ani kliknutí na elektronický formulář „stisknutím virtuálního tlačítka“ nezachycují nejen osobu, která jednání činí, ale ani samotný obsah právního jednání. Jelikož však bylo prokázáno zaslání 15 000 Kč na účet žalované a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z.Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 15 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná byla od , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po splatnosti dle předžalobní výzvy), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.Z důvodu neprokázání uzavření smlouvy nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout (výrok I.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 702,76 Kč, přičemž tato částka představuje 29,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,77 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 927 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 160 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.