12 C 187/2025-32 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne , datum, uzavřela Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , z jejíhož titulu poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaná měla i s úroky vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaná uhradila pouze částku , částka, , opakovaně se dostávala do prodlení s úhradou splátek a následně již úvěr řádně nesplácela. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku , částka, s jejímž zaplacením se dostala do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále ověřila příjem žalované u zaměstnavatele a vyhodnotila údaje vyplývající z běžného účtu žalované. Dále prověřila výši a platební morálku žalované z příslušných databázích.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná dne , datum, žádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši , částka, za čelem konsolidace, aniž by v žádosti sdělila konkrétní údaje o svých příjmech, výdajích a poměrech.4. Z výpisu CBCB a CRIF soud zjistil, že žalobkyně disponovala informacemi o úvěrovém zatížení žalované v celkové částce , částka, s celkovou měsíční splátkou , částka, .5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně v období od , datum, do , datum, vedla běžný účet žalované.6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to ve výši , částka, a , částka, za účelem předčasného splacení stávajících úvěrů u žalobkyně a ve výši rozdílu mezi částkou , částka, a součtem uhrazených závazků bez stanovení účelu bezhotovostním převodem na účet žalované.7. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalobkyně žalované převedla na běžný účet dne , datum, peněžní prostředky v částce , částka, .8. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, , , č. účtu, a , č. účtu, soud zjistil, že dne , datum, byla na úvěrovém účtu žalované vedeném žalobkyní evidována čerpání úvěru a splátka úvěru ve výši , částka, a , částka, .9. Z dopisu ze dne , datum, a dodejky soud zjistil, že žalobkyně žalované sepsala písemné upozornění, že eviduje dlužnou částku , částka, na úhradu úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě. Dopis byl odeslán dne , datum, prostřednictvím , právnická osoba, .10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, a dodejky podané dne , datum, držiteli poštovní licence má soud za prokázané, že bylo žalované odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni , datum, .11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, má soud za prokázané, že byla žalovaná vyzvána k neprodlené úhradě a upozorněna na možnost podání žaloby. Výzva byla předána držiteli poštovní licence dne , datum, .12. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalované a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalované vycházela z jiných zdrojů než údajů o transakcích uskutečněných prostřednictvím běžného účtu žalované v období před uzavřením smlouvy o úvěru obsažených ve výpisu z běžného účtu. Žalobkyně neprokázala, že by poměry žalované, jakkoliv dále zjišťovala a ověřila. Žalobkyně přitom již na základě údajů zjištěných z běžného účtu žalované o provedených transakcích musela získat pochybnosti, zda žalovaná bude schopna další úvěr ve výši cca , částka, splácet, když již měla v hodnotě cca , částka, , který splácela částkou cca , částka, měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že s negativním výsledkem provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, bankovním a nebankovním registru klientských informací.13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).16. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C, Anonymizováno, , OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanoven