12 C 253/2025-24 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem žaloby byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky , částka, , zahrnující částku jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a částku , částka, jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, , a to z titulu nesplněných povinností žalovaného podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nic neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, ve spojení s autorizací ověření totožnosti prostřednictvím bankovní identity bylo prokázáno, že se žalobkyně písemně dohodla se žalovaným o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, formou postupného čerpání a o závazku žalovaného tyto vrátit ve splátkách spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně.4. Posouzením úvěruschopnosti, výpisem z běžného účtu a výpisem identifikovaných příjmů bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému vycházela z údajů o výši jeho příjmu ve výši , částka, čistého měsíčně, výdajích na půjčky ve výši , částka, měsíčně, výdajích na bydlení ve výši , částka, měsíčně a ostatních výdajích , částka, měsíčně. Nebylo prokázáno, že žalobkyně zjištěné údaje o příjmech a pravidelně se opakujících výdajích žalovaného náležitým způsobem ověřila. Žalobkyně se k jednání konanému dne , datum, nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti.5. Přehledem bankovních transakcí a výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že žalobkyně dne , datum, převedla žalovanému na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky v částce , částka, .6. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, a podacím lístkem bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k plnění s upozorněním na podání žaloby dopisem ze dne , datum, odeslaným prostřednictvím držitele poštovní licence téhož dne, a stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).10. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)11. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a žalobkyní jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci pak soud uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně zcela rezignovala na opatření úplných informací od žalovaného o jeho poměrech, když žádným způsobem neověřila zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, nezjistila, zda mu například nehrozí skončení pracovního poměru a zda je vlastníkem domu či bytu, a ani jeho osobní poměry (např. počet vyživovacích povinnosti). Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nezbylo soudu než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů.13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že žalobkyně žalovanému poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru peněžní prostředky v částce , částka, , které žalovaný dosud nevrátil, dospěl soud k závěru, že se žalovanému dostalo plnění, které je ve smyslu ust. § 2993 o. z. povinen žalobkyni vydat. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky dohodnuta, měl žalovaný povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla věřitelkou o plnění požádán, tedy dne , datum, (následující den po uplynutí lhůty 3 dnů od doručení výzvy). Soud tedy dospěl k závěru, že prodlení žalovaného nastalo teprve dne , datum, Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky , částka, a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Jelikož žalovaný neuplatnil žádné okolnosti, na základě kterých by mohl soud stanovit lhůtu k plnění přiměřenou jeho možnostem, určil soud lhůtu k plnění dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, a neúspěšná ohledně částky , částka, . Ve vztahu k celkové žalované částce ve výši , částka, byl žalovaný tedy v řízení úspěšnější a měl by proto právo na náhradu poměrné části všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.