12 C 297/2024-50 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke stavbě bez čp/če postavené na st. p. č. , Anonymizováno, a st. p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen „Nemovitost“). Tvrdila, že s žalovanou spoluvlastní Nemovitost, nemá nadále zájem ve spoluvlastnictví setrvat, avšak k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo z důvodu neshody o výši přiměřené náhrady. Uváděla, že náklady na rozdělení Nemovitosti lze očekávat ve značné výši a není proto ochotna je nést. Navrhla, aby soud nařídil prodej Nemovitosti a výtěžek rozvrhl podle velikosti podílů.2. Žalovaná potvrdila, že k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nedošlo pro neshodu o ceně, nesouhlasila s nařízením prodeje Nemovitosti, navrhovala její rozdělení, avšak tvrzení o určitém způsobu rozdělení a výši nákladů na rozdělení neuplatnila a k jednání, které se konalo dne , datum, , se nedostavila.3. Z výpisu z katastru nemovitostí, z informace o stavbě a z informace o pozemku soud zjistil, že se jedná o jinou stavbu nacházející se na pozemku st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví , jméno FO, , Anonymizováno, , jméno FO, a na pozemku st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví , jméno FO, . Žalobkyně je zapsána jako vlastník podílu na Nemovitosti o velikosti 2/3 a žalovaná o velikosti 1/3.4. Ze znaleckého posudku vypracovaného ing. , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že se Nemovitost je objektem vybudovaným na betonových základech s betonovou nosnou konstrukcí a vyzdívkou, bez vnitřních omítek s plechovou střešní krytinou, sloužící ke skladování zemědělských produktů a zemědělské techniky, obestavěný prostor má výměru 5.150 m2 a technický stav objektu je zhoršený. Zjištěná ceny Nemovitosti činí , částka, . Obvyklou cenu Nemovitosti znalec určil částkou , částka, .5. Na základě provedeného dokazování soud o skutkovém stavu zavřel, že žalobkyně a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitosti, žalobkyně v rozsahu ideální 2/3 a žalovaná rozsahu ideální 1/3. Účastnice spolu ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví Nemovitosti jednaly, avšak shodu v otázce ceny nenašly. Neshodnu se ani v otázce podmínek reálného rozdělení. Nemovitost se nachází na pozemcích 2 jiných vlastníků. Žalobkyně náklady na rozdělení Nemovitosti nést odmítá. Žalovaná tvrzení o konkrétním způsobu rozdělení nemovitostí Nemovitost a o výši nákladů na rozdělení Nemovitosti neuplatnila.6. Na projednávanou věc dopadají ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).7. Podle ust. § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.8. Podle ust. § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.9. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.10. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.11. Podle ust. § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.12. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.13. Soud v souladu s ust. § 1140 odst. 1 o. z. uzavřel, že žalobkyni zásadně nelze k dalšímu setrvání ve spoluvlastnictví se žalovanou nutit. Soud se v souladu s ust. § 1144 odst. 1 o. z. předně zabýval otázkou, zda lze Nemovitost rozdělit. Soud na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že se nejedná o společnou věc ve smyslu ust. § 1142 odst. 1 o. z., která pouze jako celek může sloužit k určitému účelu, jedná se tedy o věc, jejíž dělení je objektivně možné. Vzhledem k charakteru Nemovitosti je však zřejmé, že náklady na její rozdělení by spočívaly jednak v nákladech na vyhotovení Geometrického plánu, v nákladech na vyhotovení znaleckého posudku ke zjištění obvyklé ceny Nemovitosti k okamžiku vypořádání a k posouzení vlivu reálného rozdělení Nemovitosti na obvyklou cenu nově vzniklých části, a tak i v samotných stavebních nákladech. Žádná z účastnic ochotu nést tyto náklady v průběhu řízení nevyjádřila. Soud proto uzavřel, že je na místě přistoupit k prodeji Nemovitosti ve veřejné dražbě, neboť ve věci bylo prokázáno, že mezi účastníky nemůže dojít k dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví, jak předpokládá ust. § 1141 občanského zákoníku, ani jejich reálné rozdělení ve smyslu ust. § 1144 o. z. není možné. Ani jedna z účastnic přitom zájem, aby jí Nemovitost ve smyslu ust. § 1147 o. z. byla přikázána do výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu, neprojevila. Soud proto výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví k Nemovitosti a výrokem II. nařídil prodej Nemovitosti.14. Pro úplnost soud dodává, že rozhodnutí o nařízení prodeje ve veřejné dražbě není vlastním nařízením dražby, ale titulem pro soudní výkon rozhodnutí či exekuci. Kterýkoliv z účastníků řízení na základě tohoto titulu může podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh. Účastníkům řízení nic nebrání, aby se případně pokusili Nemovitost prodat mimo dražbu, dohodli se na odlišném vypořádání či ve spoluvlastnictví setrvali. Ačkoli se výrokem I. rozsudku spoluvlastnictví ruší, k faktickému zrušení může dojít až v případě úspěšné dražby, do té doby spoluvlastnictví trvá.15. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 404/22).