12 C 394/2025-28 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , úroku ve výši 4,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytla žalovanému převodem na účet peněžní prostředky ve výši , částka, za úrok ve výši 4,9 % ročně. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, došlo proto k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, nahlédla do výpisu z účtu žalovaného, dále nahlédla do insolvenčního rejstříku a ověřila úvěrovou historii žalovaného v příslušných databázích.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, tedy na území členského státu Evropské unie, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Pravomoc zdejšího soudu v projednávané věci vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis), neboť v projednávané věci jde o spor ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný, jako spotřebitel, má na území České republiky, v obvodu nadepsaného soudu, své bydliště. Rozhodným právem soud určil s přihlédnutím k povaze projednávané věci a místu obvyklého bydliště žalovaného jakožto spotřebitele právní řád České republiky, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.).4. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala pro žalovaného vést běžný účet, přičemž žalovaný je oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu prostřednictvím internetového bankovnictví a využívat platební kartu.5. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru a z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, a zároveň prohlásil, že má pravidelný čistý měsíční příjem , částka, , je rozvedený a vyživuje 1 dítě. Žalovaný neuvedl žádné výdaje ani závazky. Z interního registru žalobkyně zjistilo, že žalovaný má další úvěry ve výši , částka, , které splácí částkou , částka, měsíčně. Výši příjmu žalobkyně ověřila výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, , který pro žalovanou vedla.6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne , datum, č. , Anonymizováno, a potvrzení o uzavření úvěru má soud prokázáno, že žalobkyně se prostřednictvím internetového bankovnictví zavázala poskytnout žalované, která je ve smlouvě označena rodným číslem, peněžní prostředky v částce , částka, , a to převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky i s úroky ve splátkách.7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému částku , částka, poskytla převodem na účet č. , č. účtu, dne , datum, .8. Z historie úvěru soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s úvěrem č. , Anonymizováno, evidovala úhrady žalovaného v celkové výši , částka, .9. Z dopisu ze dne , datum, a dodejky soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovaného výzvu k zaplacení dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ve výši , částka, s oznámením, že v případě neuhrazení dojde k zesplatnění úvěru. Dopis se dostal do dispozice žalovaného dne , datum, .10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, má soud prokázáno, že zástupce žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou odeslal dne , datum, prostřednictvím držitele poštovní licence žalovanému výzvu k úhradě pohledávky v částce , částka, s přísl. ve lhůtě 7 dnů od odeslání s upozorněním na možnost jejího vymáhání.11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce , částka, a žalovaný se zavázal tyto žalobkyni vrátit s úroky ve splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným a ověřených způsobem popsaným v bodu 5 tohoto odůvodnění. Žalobkyně částku , částka, žalovanému skutečně poskytla. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku , částka, . Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého zůstatku úvěru ve lhůtě do , datum, .12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zaji