12 C 409/2025-26 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, IČO , IČO, , zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný poslední splátku uhradil dne , datum, . Žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, ve výši 12,75 % z dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroků z úvěru ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, IČO , IČO, (dále jen „věřitel“), a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s částkou , částka, , a to v 21 měsíčních splátkách po , částka, nejpozději do , datum, . Úvěr byl sjednán jako hotovostní a žalovaný prohlásil, že peněžní prostředky ve výši , částka, převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, číslem OP, rodným číslem a adresou bydliště.4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně dne , datum, písemně prohlásil, že bydlí s rodiči, je ženatý, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnán, pobírá mzdu ve výši , částka, měsíčně, další zdroj příjmu nemá, nehradí žádné splátky úvěrů i žalobkyně, hradí splátky , částka, úvěrů u jiných poskytovatelů úvěrů, jeho měsíční výdaje činí , částka, . Žalobkyně uvedla, že pravidelný měsíční příjem žalovaného ověřila pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíce 11 a 12/2022.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným, které vyplývají ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že věřitel sepsal pro žalovaného oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k zaplacení ve lhůtě 10 dnů a odeslal jej poštou dne , datum, .7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Z historie transakcí má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu v souhrnu částku ve výši , částka, .9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že věřitel, který v souladu s ust. § 1789 o. z. postoupil pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobkyni, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka. Věřitel neučinil před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr , částka, uhradit i s úroky ve 21 týdenních splátkách po , částka, . Věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem, aniž by ověřil výši příjmu žalovaného. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalovaného na další úvěrové závazky. Pravidelně se opakující výdaje byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty a jejich výše , částka, měsíčně rovněž neodpovídá reálné situaci, zejména v situaci, kdy žalovaný je ženatý a v jeho domácnosti nejsou další příjmy. Bylo proto namístě tento údaj ověřit, což věřitel neučinil. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr.18. Výdaje i příjmy žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když právní věřitel poskytl žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z