3 C 67/2025-113 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, spolu s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky výši , částka, , které měl žalovaný v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný splátky vůbec nehradil, úvěr tak byl zesplatněn. Žalovaný dluží žalobkyni celkem , částka, , kdy tato částka se skládá z a) částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši , částka, (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši , částka, s příslušenstvím, c) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši , částka, s příslušenstvím, d) smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši , částka, za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši , částka, , e) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od , datum, ) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.75 % p.a.. Žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.4. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, ten měl plnit do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne , datum, , žalovaný je tak v prodlení od , datum, .5. Z karty klienta soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení.6. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru soud zjistil, že smlouvy měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, , výše úvěru měla být , částka, , úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Úroková sazba měla činit 78,07 % ročně, celkem měl žalovaný uhradit , částka, . Žalovaný měl smlouvu podepsat kódem.7. Z hodnocení klienta a výpisu z , právnická osoba, (výplata mzdy) soud zjistil, že žalobkyně měla u žalovaného zkoumat příjmy, druh příjmu, výdaje, zaměstnavatele, bydlení a vzdělání. Žalovaný měl mít příjem ve výši , částka, ze zaměstnání, výdaje ve výši , částka, , žalovaný měl bydlet u rodičů a mít maturitu. Žalobkyně k tomuto doložila soudu výplatu mzdy žalovaného za květen 2024, kdy měl žalovaný čistou mzdu ve výši , částka, a za měsíc srpen 2024, kdy měl žalovaný čistou mzdu ve výši , částka, . K výdajům nedoložila žalobkyně ničeho.8. Z fotografie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně disponovala fotografií občanského průkazu žalovaného.9. Z dokladu o vyplacení soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , Anonymizováno, dne , datum, částku ve výši , částka, .10. Z výpisu z nebankovního registru soud zjistil, že ve věci žalovaného jsou zmíněny finanční instituce s žádostí v počtu 9, je zde také zmíněn dluh po splatnosti.11. Z výpisu záznamů ze SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlížela do registrů SOLUS ve věci schválení úvěru žalovaného.12. Ze základních informací o klientovi soud zjistil, že žalobkyně disponovala telefonním číslem žalovaného, e-mailem a číslem účtu.13. Ze sdělení , právnická osoba, a výpisu z účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že tento účet vlastnil žalovaný, před uzavřením smlouvy byl žalovanému vyplacen jiný úvěr/zápůjčka a to dne 5. 10. ve výši , částka, , dne 10. 10. ve výši , částka, , dne 11. 10. ve výši , částka, , dne 14. 10. ve výši , částka, a dne 16. 10. ve výši , částka, . Dne , datum, byla žalovanému vyplacena jistina od žalobkyně.14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tak soud toho názoru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a byl vyzván k plnění dopisem ze dne , datum, .15. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť pro posouzení věci jsou nadbytečné.16. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovaným.24. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěrusch