ECLI: ECLI:CZ:OSNB:2025:5.C.92.2024.1 Datum: 2025-03-06 Předmět: O zaplacení 224 941 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb."] ["postoupení pohledávky""vzájemné plnění""lhůty""neplatnost právního jednání""smlouva o úvěru""náklady řízení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: O zaplacení 224 941 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 149 (99/1963 Sb.), § 160 (99/1963 Sb.), § 13 (262/2006 Sb.).
1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, . (dále jen „Stavební spořitelna“) domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím s tím, že stavební spořitelna se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , č. účtu, a na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet ve splátkách, což však nedodržela a Stavební spořitelna z toho důvodu odstoupila od smlouvy. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, Stavební spořitelna vycházela údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a tyto ověřila výpisem z běžného účtu žalované, nahlédnutím do Insolvenčního rejstříku, databáze CBCB, CCB a interních systémů. Výdaje žalované stanovila za využití statistických údajů. Žalobkyně uvedla, že žalovaná čerpala úvěr v částce , částka, . Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok z prodlení ve výši 7,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná neuvedeného dne požádala Stavební spořitelnu o úvěr ve výši , částka, . Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalované byla na běžný účet pokazována mzda od , Anonymizováno, . cca , částka, měsíčně.4. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dne , datum, měla Stavební spořitelna k dispozici o žalované informace o tom, že žalovaná má další 4 úvěry ve výši přesahující , částka, , které splácí částkou , částka, měsíčně. Jelikož žalovaná výdaje uvedla ve výši , částka, , Stavební spořitelna vycházela ze statistických údajů.5. Ze smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě o stavebním spoření ze dne , datum, soud zjistil, že Stavební spořitelna se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše , částka, . Žalovaná se naproti tomu zavázala pravidelné měsíční splátky ve výši , částka, a hradit úroky ve výši 4.85 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.6. Ze žádosti o čerpání soud zjistil, že žalovaná požádala o čerpání úvěru ve výši , částka, dne , datum, .7. Z výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že Stavební spořitelna evidovala dne , datum, čerpání úvěru ve výši , částka, a úhrady splátek do , datum, ve výši , částka, .8. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, .9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení soud zjistil, že Stavební spořitelna a žalobkyně se dne , datum, dohodli o postoupení pohledávek vyplývajících se smlouvy o úvěru ze dne , datum, a úplata za postoupení byla zaplacena. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne , datum, Stavební spořitelna oznámila žalované postoupení pohledávky.10. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávek s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne , datum, ve lhůtě do7 dnů od odeslání dopisu. Z podacího archu soud zjistil, že dopis vyl odeslán dne9. 11. 2023.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.20. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a Stavební spořitelnou jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Stavební spořitelna řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeh
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.