3 C 138/2025-26 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, . Splatnost úvěru nastala dne , datum, , žalovaný neplnil, ač byl upomínán. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou. Nárok je alternativně žalován jako bezdůvodné obohacení2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uznává toliko do jistiny úvěru ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a také mu nebyly vysvětleny následky, když nebude splácet. Smlouva je tedy absolutně neplatná a dluh ve výši , částka, by chtěl hradit prostřednictvím splátek po , částka, měsíčně, žalovaný souhlasil i se splátkami , částka, měsíčně.3. Z provedeného dokazování soud zjistil, následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru dne , datum, , žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, . Splatnost úvěru nastala dne , datum, . Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku.5. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zaslal částku , částka, dne , datum, na účet č. , č. účtu, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzvy (oboje z , datum, ) a dokladu o odeslání soud zjistil, že o postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu. Dopisy byly odeslány dne , datum8. Ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že shora uvedený účet, kam byla poukázána jistina, vlastnil žalovaný a že dne , datum, na tento účet byla připsána částka ve výši , částka, od právní předchůdkyně žalobkyně.9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavřel, že původní věřitel vůbec nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádné listiny prokazující opačný závěr. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a byl vyzván k plnění dopisem ze dne , datum, .10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovaným.18. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytl žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soud