13 C 230/2017-175 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] a [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] při lyžováni ve středisku [anonymizováno] ucítil prudký náraz zezadu. Z protokolu horské služby později zjistil, že dalším účastníkem kolize byl žalovaný. Se svým zraněním, které při srážce utrpěl, byl vrtulníkem transportován do nemocnice v [příjmení] am [příjmení], kde byl po zjištění diagnózy těžkého otřesu mozku a tříštivé zlomeniny diafýzy pravé holenní kosti se zlomeninou lýtkové kosti operován. Po návratu domů byl i nadále léčen převážně ambulantně. K plnému zhojení došlo až dne [datum]. Po dobu 15 měsíců, kdy probíhala intenzivní rekonvalescence, nemohl vykonávat svou živnost. Znalec [příjmení] [příjmení] ohodnotil bolestné 599,5 body, což při hodnotě jednoho bodu [částka] odpovídá částce [částka] a ztížení společenského uplatnění ohodnotil částkou [částka]. Žalobce uplatnil svůj nárok písemnou výzvou u žalovaného, který však jeho nárok odmítl. 2. Žalovaný připustil, že dne [datum] došlo v lyžařském středisku [anonymizováno] ke kolizi účastníků. Nesouhlasil s tím, že by kolize měla proběhnout tak, jak popisuje žalobce. Měl za to, že jel pomalou, opatrnou jízdou a srážku v žádném případě nezavinil, ale naopak byl obětí neopatrné jízdy žalobce, který kolizi svým počínáním zavinil a vrazil do něj. Sám utrpěl zranění, s jehož následky se potýká dodnes a omezují ho v obvyklém způsobu života. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne [datum] došlo ke zranění žalobce, který jel na lyžích, při kolizi se žalovaným, který jel na snowboardu, a to na sjezdovce [číslo] lyžařského střediska [anonymizováno]. Ke kolizi došlo za jasného počasí, nicméně za silného provozu na sjezdovce (hlášení horské služby). Žalobce byl transportován vrtulníkem na oddělení úrazové chirurgie Všeobecné nemocnice v [příjmení] am [příjmení] s předběžnou diagnózou zlomenina pravého bérce a otřes mozku. V nemocnici byl hospitalizován do [datum] a operován (karta pacienta a lékařské zprávy z nemocnice v [příjmení] am [příjmení]). Po transportu domů pokračoval žalobce v léčení v [nemocnice] na [obec] a ve Fakultní nemocnici v [část obce] (lékařské zprávy Ortopedické ambulance Fakultní nemocnice v [část obce] a ortopedické kliniky [nemocnice] na [obec]). Ke kolizi účastníků došlo v momentě, když žalobce na pravém okraji sjezdovky začínal levý oblouk a žalovaný do něj narazil zezadu z vnější strany. Tedy náraz šel na bérec v jeho horní pravé části, tj. těsně pod kolenní kloub, mírně zezadu. Náraz přišel na začátku levého oblouku, tzn. musel přijít zprava šikmo, mohl přijít po vrstevnici nebo také více trochu seshora. Tato varianta mechanismu vzniku zranění žalobce je nejpravděpodobnější z důvodu jasnějšího průběhu lomu a časové souslednosti přitom silovém působení a z toho důvodu, že náraz šel mírně zezadu. V přímém důsledku nárazu pod kolenní kloub zprava zezadu praskly obě kosti. V důsledku setrvačných sil pak došlo ještě k fraktuře holenní kosti v oblasti střední vzdálenosti mezi kotníkem a kolenem. K nárazu došlo v uvedené výšce buď z toho důvodu, že žalovaný jel mimo sjezdovku, tedy po neupravené části, kde různé nerovnosti a zmrazky, které jsou tvrdší a měkčí, tak prkno vychylují i směrem nahoru. Pokud tedy snowboardista jede neupraveným terénem a prkno se nadnese v důsledku terénní vlny, tak může ještě jeden nebo dva metry už na upravené sjezdovce někoho zranit ve vyšší výšce než by to odpovídalo normálnímu stoji. Nebo snowboardista, když zahlídne překážku, tak většinou se snaží nějakým způsobem se vyhnout tomu nárazu, může se i zaklonit a strčí prkno před sebe. Takže ho nadzvedne a tím chrání víc sebe přirozeně, což mu nelze vyčítat, ale prkno nadzvedne a pak tím prknem narazí do nějaké výšky, která je výš než je povrch svahu (znalecký posudek FTVS UK a výslech zástupce znaleckého ústavu Doc. Dr. [jméno] [jméno] [příjmení]). Žalobce začal levý oblouk zhruba 2 metry od pravého kraje sjezdovky a žalovaný v ten moment vyjel zprava. Po nehodě žalovaný tvrdil, že žalobce vůbec neviděl (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce však jakékoliv nároky žalobce na náhradu škody odmítl (reakce žalované strany na předžalobní výzvu). 4. Výslechy svědků [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného] nepřinesly žádná skutková zjištění, neboť dotyční samotnou kolizi účastníků neviděli a na místo nehody přijeli až po chvíli. Pokud tvrdili, že jim žalovaný sdělil, že byl sražen lyžařem, tak tato možnost byla zcela vyvrácena znaleckým posudkem. Fotografie sjezdovky a lékařské zprávy týkající se žalovaného pak byly také irelevantní, když z nich nebylo možno učinit žádná zjištění týkající se samotné kolize účastníků. Vzhledem k mezitimnímu rozhodnutí ve věci pak soud ponechal dokazování ohledně výše škody na další průběh řízení. Znalecké posouzení znalce [příjmení] [jméno] je velmi stručné, bez náležitého popisu, jak ke svému závěru dospěl. Takovýto posudek je důkazně nepoužitelný a navíc jeho závěr byl vyvrácen podrobným znaleckým zkoumáním FTVS UK v [obec]. 5. Podle ustanovení § 2900 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. 6. Při právním hodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost zakotvenou v citovaném ustanovení § 2900 občanského zákoníku, když porušil pravidla FIS (Mezinárodní lyžařské federace) upravující chování lyžařů (potažmo snowboardistů) na sjezdovce. Konkrétně žalovaný nedbal pravidla [číslo] (volba jízdní stopy), které uvádí, že:„ Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním“, případně pravidlo [číslo] (vjíždění a rozjíždění), dle kterého:“ Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní“. V přímé souvislosti s porušením minimálně jednoho z těchto pravidel došlo u žalobce ke škodě na zdraví, za což nese tudíž odpovědnost žalovaný. K tomuto závěru vedly soud následující úvahy. Především právní posouzení bylo učiněno v souladu s judikaturou, o čemž svědčí rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. 25 Cdo 1506/2004, na které odkazoval i žalobce. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že:„ Pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, nejsou obecně závazným právním předpisem, avšak pro lyžaře na sjezdové trati jsou závazná a jejich porušení představuje porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod.“ Ostatně porušení pravidel pro ten, který sport, v jehož důsledku došlo ke vzniku škody, je judikaturou konstantně kvalifikováno jako porušení prevenční povinnosti (dříve § 415 zák. č. 40/1964 Sb., nyní § 2900 zák. č. 89/2012 Sb.). Za účelem zjištění mechanismu vzniku zranění žalobce byl zadán znalecký posudek z oboru sport, odvětví biomechanika, který vypracovala Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, která je nejvyšší odbornou autoritou ohledně vzniku zranění při lyžování nebo snowboardingu. Znalec dospěl k závěru, že vzhledem k charakteru zranění, které žalobce utrpěl, je zřejmé, že žalobce byl vystaven prudkému nárazu jdoucímu zprava, zezadu těsně pod koleno. V důsledku tohoto nárazu došlo v místě nárazu ke zlomenině kosti lýtkové i holenní a pak k další zlomenině holenní kosti ve střední vzdálenosti mezi kotníkem a kolenem. Žalovaný tudíž nedával pozor na provoz před sebou a byl to on, kdo zezadu, zprava narazil do žalobce a tím porušil pravidlo [číslo] FIS. Vzhledem k tomu, že dle výpovědi svědka [příjmení], který jel za žalobcem a měl ho tudíž ve svém zorném poli, došlo ke srážce při pravém okraji sjezdovky a před kolizí neviděl žalovaného mezi nimi, je však spíše pravděpodobnější porušení pravidla 5 FIS, kdy žalovaný při rozjíždění či vjezdu na sjezdovku se dostatečně nerozhlédl, aby zkontroloval, zda shora po sjezdovce někdo nepřijíždí a zda má tedy volno ke vjezdu na trať. Tato možnost je o to pravděpodobnější, že snowboardisté při přerušení jízdy sedí na sjezdovce a mají tudíž omezený přehled o dění na sjezdovce. Koneckonců i svědek [příjmení] se domníval, že žalovaný po nehodě říkal, že předtím seděli. Skutečnost, zda žalovaný se teprve rozjížděl a vjížděl na sjezdovku nebo již po nějakou dobu v jízdě pokračoval, není podstatná. V každém případě žalovaný jedno ze základních pravidel chování na sjezdovce porušil, což se stává především začátečníkům, jenž tyto návyky nemají zautomatizované. Jak bratr, tak i otec žalovaného připustili, že všichni byli teprve začátečníci. Znalecký ústav podrobně popsal mechanismus zranění a zástupce ústavu u jednání vše ještě vysvětlil a odpověděl jasně a srozumitelně i na otázky