17 C 145/2021-18 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 510 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 21. 6. 2018 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], po prověření úvěruschopnosti žalované uzavřela se žalovanou dne 20. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 6 000 Kč, přičemž se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru, poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, na výzvu věřitele nereagovala. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 12. 2019, zahraniční společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [číslo] [název] [název], [místo] [název] [číslo], [země], postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], společnost [právnická osoba] uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovanou, žalobkyně se tak stala věřitelem žalované. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala. 2. Podáním doručeným soudu dne 8. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 510 Kč představující úrok z úvěru a co do částky 500 Kč představující účelně vynaložené náklady. Soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 – 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) řízení v této části zastavil. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná vyčerpala 21. 3. 2018 částku 6 000 Kč Smlouvou bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí věřiteli úvěr, úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná splátky nehradila. Výpisem splatným 20. 6. 2018 byla žalované oznámena výše celkové dlužné částky k datu splatnosti, tato sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, úroku z úvěru ve výši 527 Kč, pokuty z prodlení ve výši 500 Kč (2 x 250 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 12. 2019, byla pohledávka za žalovanou společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [číslo] [název] [název], [název] [název] [číslo], [země], postoupena na [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], kterážto společnost pohledávku za žalovanou postoupila dne 9. 6. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala. 6. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 20. 3. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaná jakožto úvěrovaná smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dle § 104 a následujících z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronického formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 6 000 Kč, čerpanou částku se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru pravidelnými měsíčními splátkami oznámenými ve výpisu, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaná na tuto částku ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyni čehokoliv zaplatila a žalobkyně vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených platně dle § 1879 a následujících o.z. Žalobkyně uplatnila po částečném zpětvzetí pohledávku z titulu nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, která smlouvu uzavřela jakožto spotřebitelka. Žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o. z. ve prospěch žalované, jakožto spotřebitelky (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z.) tak, že právní předchůdkyně žalobkyně zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované nedostála, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2018 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86, § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru ze dne 21. 3. 2018 nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná přijala dne 21. 3. 2018 od právní předchůdkyně žalobkyně plnění z neplatné smlouvy ve výši 6 000 Kč, kterou dosud žalobkyni nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o. z. a § 87 odst. 1 o. z. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 6 000 Kč co do základu a výše důvodný a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož základ (prodlení se zaplacením nastalo 21. 6. 2018, tedy den po splatnosti 20. 6. 2018) vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše 8,5 % ročně z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. Žalobkyně vzala před jednáním žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 010 Kč, a tedy procesně zavinila zastavení řízení v této části. Byla to proto žalovaná, které byla žalobkyně povinna hradit náklady řízení v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Ze spisu však žádné prokazatelné náklady řízení soud na straně žalované nezjistil, a proto v této části řízení žádnému z účastníků řízení náklady řízení nepřiznal. Co do částky 6 000 Kč s příslušenstvím byla žalobkyně