6 C 256/2021-18 — Okresní soud v Novém Jičíně

Vzhledem k tomu, že dle ust. § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nákladů, jež vznikly v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice ve [obec] Náklady ze dne 14. 8. 2020 dosáhly výše 332,64 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem ze dne 25. 8. 2020, v němž byla stanovena lhůta patnácti dnů k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, je povinen vedle dlužné částky hradit i úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, podle něhož prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po provedeném dokazování soud učinil skutkový a právní závěr, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení tím, že neuhradil částku 332,64 Kč, ke které byl povinen dle výše citovaného ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. a tuto částku za něj uhradil žalobce. Žalovaný je tak povinen žalobci částku 332,64 Kč vydat dle ust. § 2991 o. z. Soud proto žalobě vyhověl jako důvodné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. soud přenesl poplatkovou povinnost na žalovaného, kdy žalobce je v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho žalobě vyhověl. Soudní poplatek činí 1 000 Kč dle pol. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.