7 C 186/2020-17 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částky [částka], včetně náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] Tyto peněžní prostředky byly dne [datum] zaslány žalovanému na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz., na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení] kódem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení s vrácením peněžních prostředků žalovaného vznikla povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši [částka] ([částka] za každou písemnou výzvu). Písemné výzvy byly žalovanému odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu činí [částka] a skládá se z jistiny [částka], poplatku ve výši [částka], z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. S ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí žalobkyně nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobkyně vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. 3. Usnesením soudu č. j. 7C 186/2020-8 ze dne 15. 12. 2020 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. 4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno dotazem přímo u zaměstnavatele), dále lustrací v [příjmení], dotazem na pohledávky po splatnosti a výpisem z bankovního účtu žalovaného. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] vrátit do [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku žalobkyni nevrátil. Z tohoto důvodu mu byly zaslány upomínky, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], za které mu byly naúčtovány paušální náklady spojené s odesláním upomínek v celkové výši [částka] (5 x [částka]) a smluvní pokuta za prodlení ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na výzvu nereagoval a dluh do dnešního dne neuhradil. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením