12 C 255/2021-44 — Okresní soud v Novém Jičíně

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se [celé jméno manžela] domáhala rozvodu manželství s [celé jméno manžela]. V návrhu uvedla, že s manželem bydlí každý v jiné zemi, nikdy nesdíleli společnou domácnost, když v počátku manželství jezdil manžel za ní a ona za ním na pravidelné návštěvy, plánovali společný život v České republice, avšak tyto plány nerealizovaly. Uvedla, že poslední dva roky nejsou s manželem v kontaktu. [celé jméno manžela] se nepodařilo doručit návrh na jeho známou adresu v cizině, a proto mu soud podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka, se kterým v řízení pokračoval. Opatrovník ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Po provedeném dokazování má soud z oddacího listu za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřené dne [datum] před [stát. instituce]. Manželka vypověděla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce], u ní se jedná o druhé manželství, u manžela o manželství první. Uvedla, že manžel tu byl u ní dva měsíce a zjistil, že mu neuznají lékařský diplom a nemohl tedy sehnat adekvátní práci. Řekl tedy, že tu nemůže žít a odletěl. Od té doby jej manželka neviděla. Dále uvedla, že mezi nimi určité problémy byly, nerozuměli si, povaha manžela byla odlišná od běžné povahy českých mužů; vadilo mu např., že manželka se baví s jinými muži, byl zlý i na její dcery, a ani na veřejnosti se k manželce nechoval hezky. Komunikace mezi nimi byla velmi špatná, domluvit se na něčem bylo prakticky nemožné. Podle názoru manželky tím základním problémem, proč jejich manželství skončilo, byla povaha manžela a to, že zde nemohl najít práci. Poté, co odletěl, nebyli zhruba dva roky v kontaktu, potom se občas ozval. Podle manželky manžel píše na vánoce, zeptá se, jak se manželka má a to je vše. Manželka dále uvedla, manžel odletěl asi v květnu nebo červnu 2018. Doplnila, že rozhodně nechce obnovit manželské soužití, že již má přítele, se kterým žije, a chtějí se vzít. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že manželka mu hned, jak se poznali, řekla, že je vdaná, a taky mu řekla, že po krátké době, co se s manželem vzali, manžel zjistil, že tady nechce být, odcestoval s tím, že se už nevrátí. Podle svědka se manžel k manželce ze začátku choval slušně, to pak pominulo a nechoval se k ní, jak se k ní měl chovat. Svědek uvedl, že to pochopil tak, že manžel byl slovně agresivní. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera manželky, uvedla, že žije s matkou ve společné domácnosti, její manžel s nimi vlastně ani nežil, přijel vždy na nějakou dobu, maximálně týden. Podle svědkyně byla mezi manželi jazyková bariéra, kulturní rozdíly, nerozuměli si. Hádali se, ale k fyzické agresi nedošlo. Svědkyně nevěděla, z jakého důvodu se manželé hádali. Domnívala se, že to bylo třeba i kvůli tomu, že je navštěvoval jen na krátkou dobu a matka si přála něco jiného. Podle svědkyně manželé nejsou v kontaktu. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, když skutečnosti vyplývající z listinných důkazů (z oddacího listu) jsou podpořeny i výpovědí manželky. Pokud se týká příčin rozvratu manželství, pak soud vyšel především z výpovědi manželky a z výpovědí svědků, když je zjevné, že hlavním důvodem rozvratu manželství bylo, že manžel odcestoval zpět do Alžírska (v roce 2018), protože tu nemohl najít práci a již se nevrátil, a dále pak to, že manželé měli odlišný pohled na manželské soužití, projevily se kulturní rozdíly a rozdílnost povah manželů. Pokud manželka zmínila, že se k ní manžel nechoval hezky, kdy i svědek a svědkyně potvrdili hádky mezi manžely (slovní agresi), pak z výpovědi manželky i svědkyně vyplývá, že příčinou těchto hádek bylo právě výše uvedené, tedy to, že manželé nežili spolu a především pak rozdílný kulturní náhled manželů na manželské role a manželské soužití. Po hodnocení důkazů tedy soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: manželství účastníků bylo uzavřené dne [datum] před [stát. instituce]. Manžel přicestoval za manželkou do České republiky, kde však nemohl najít práci, a proto v létě roku 2018 odcestoval zpět do Alžírska a již se nevrátil. Příčinou rozvratu manželství byl rozdílný kulturní náhled manželů na manželské role a manželské soužití, v důsledku čehož mezi nimi docházelo k hádkám, a rovněž odloučení manželů, když manžel nemohl najít práci, a proto se vrátil zpět do Alžírska. Manželé jsou v minimálním kontaktu, manžel občas manželce napíše např. k vánocům. Manželka má již přítele, se kterým hodlá uzavřít manželství. Manželka je státní občankou České republiky, žijící na území České republiky, a manžel je státním občanem Alžírska s bydlištěm v Alžírsku. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z kapitoly II, oddíl 1, článek 3) písmeno a), odstavec iv) Nařízení rady (ES) č. 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, ve spojení s ustanovením § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Podle ustanovení § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., se rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení; osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Protože obvyklý pobyt účastníků je v různých státech, soud při rozhodování postupoval podle českého hmotného práva, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to podle jeho níže uvedených ustanovení. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ustanovení § 756 o. z., zjišťuje soud i příčiny rozvratu manželství. Shora uvedený skutkový stav soud posuzoval dle cit. ustanovení § 755 odst. 1 a § 756 o. z., a má za to, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat jeho obnovení, když manželé spolu již nejméně čtyři roky nežijí a jsou jen v minimálním kontaktu, přičemž manželka má již přítele, kterého si hodlá vzít. Příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v rozdílném kulturním náhledu manželů na manželské role a manželské soužití, v důsledku čehož docházelo mezi manžely k hádkám, a rovněž odloučení manželů, když manžel nemohl najít práci v ČR, a proto se vrátil zpět do Alžírska. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 věta prvá zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož účastníci řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.