13 C 36/2022-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byl nájemní vztah, jehož předmětem byl byt ve vlastnictví žalobce. Nájem skončil uplynutím doby dne [datum]. Žalovaná však byt užívala i nadále až do [datum]. Za užívání bytu a služby s tím spojené však neplatila, když nezaplatila předepsanou částku [částka] za měsíce listopad 2018 až červenec 2019 a [částka] za měsíc srpen. Dále nezaplatila nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2018 ve výši [částka] a za rok 2019 ve výši [částka]. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem domu, kde se nachází i předmětný byt (informativní internetový výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], katastrální území Nový Jičín – Dolní předměstí). Žalovaná tento byt užíval z titulu nájmu v období od [datum] do [datum] (nájemní smlouva ze dne [datum] a dodatky k nájemní smlouvě). Za užívání bytu po skončení doby nájmu však žalovaná přes upomínání žalobce za měsíce listopad 2018 až červenec 2019 nezaplatila částku [částka] a nezaplatila ničeho ani za měsíc srpen 2019, když až [datum] byt vyklidila (snímek dlužníka). Žalované dále vznikl nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2018 ve výši [částka] a za rok 2019 ve výši [částka] (vyúčtování dodávek tepla a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018 a 2019). Žalovaná dluh neuhradila ani po písemné výzvě žalobce (předžalobní výzva ze dne [datum]). Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalovaný porušil základní povinnost nájemce, tj. platit za užívání bytu, a to i v případě, že nájemce užívá byt i po skončení nájmu ve stejné výši jako do té doby, jak to vyplývá z ustanovení § 2295 občanského zákoníku. Takže žalovaný měl zaplatit za měsíce listopad 2018 až červenec 2019 9 x [částka], což je [částka], poměrnou část za měsíc srpen 2019 ve výši [částka]. Žalovanému pak byly vyúčtovány spotřebované služby spojené s užíváním byt, a to za rok 2018 ve výši [částka] a za rok 2019 ve výši [částka], které rovněž nezaplatil. Celkem tak žalovaný žalobci dluží [částka]. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému žalovanou částku žalobci zaplatit spolu s úrokem z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.