13 C 76/2022-10 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 8 201 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byl nájemní vztah, jehož předmětem byl byt ve vlastnictví žalobce. Nájem skončil uplynutím doby dne [datum]. Žalovaná však byt užívala i nadále až do [datum]. Za užívání bytu a služby s tím spojené však neplatila, když nezaplatila předepsanou částku 1 123 Kč za měsíce květen a červen 2020, srpen až říjen 2020 a za prosinec 2020 a 150 Kč za měsíce duben a listopad 2020. Dále nezaplatila nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 1 163 Kč. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem domu, kde se nachází i předmětný byt (informativní internetový výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], katastrální území Nový Jičín – [anonymizována dvě slova]). Žalovaná tento byt užívala z titulu nájmu v období od [datum] do [datum] (nájemní smlouva a dodatky k nájemní smlouvě). Za užívání bytu však žalovaná přes upomínání žalobce za měsíce květen, červen, srpen, září, říjen a prosinec 2020 nezaplatila částku 1 123 Kč a za měsíce duben a listopad 2020 částku 2020 Kč, když až [datum] byt vyklidila (snímek dlužníka). Žalované dále vznikl nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 1 163 Kč (vyúčtování dodávek tepla a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2020). Žalovaná dluh neuhradila ani po písemné výzvě žalobce (předžalobní výzva). Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalovaný porušil základní povinnost nájemce, tj. platit za užívání bytu, a to i v případě, že nájemce užívá byt i po skončení nájmu ve stejné výši jako do té doby, jak to vyplývá z ustanovení § 2295 občanského zákoníku. Takže žalovaná měla zaplatit za měsíce květen, červen, srpen, září, říjen a prosinec 2020 6 x 1 123 Kč, což je 6 738 Kč, a část nájmu za měsíce duben a prosinec 2020 2 x 450 Kč, to je celkem 300 Kč. Žalované pak byly vyúčtovány spotřebované služby spojené s užíváním byt, a to za rok 2020 ve výši 1 163 Kč Celkem tak žalovaná žalobci dluží 8 201 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované žalovanou částku žalobci zaplatit spolu s úrokem z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.