17 C 112/2022-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou podanou dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 000 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž byl žalované zřízen uživatelský účet, na kterém následně požádala o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, zaslala žalované v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná návrh smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala, finanční prostředky ve výši 3 000 Kč byly žalované poskytnuty na žalovanou uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu realizovaného dne 18. 2. 2020. Poskytnuté finanční prostředky byla žalovaná povinna vrátit bezhotovostně v jediné splátce splatné 15. 3. 2020. Dne 3. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu ničeho nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). Dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 2. 2020 částku 3 000 Kč (z jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] z rámcové smlouvy [číslo], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z účtu). Částku 3 000 Kč žalovaná obdržela bezhotovostně dne 18. 2. 2020 a zavázala se tuto částku vrátit do 27. dní (ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu, ze sdělení [právnická osoba]). Žalovaná dlužnou částku neuhradila (z tvrzení žalobkyně, z výzvy k zaplacení před podáním žaloby). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 6. 2021 (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, z přílohy ke smlouvě, z poštovního podacího lístku). Žalovaná byla před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně vyzývána k zaplacení dlužné částky (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2021, z poštovního podacího lístku). Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalovaná dluží žalobkyni z předmětné smlouvy o úvěru na jistině částku 3 000 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od 16. 3. 2020, do zaplacení dlužné částky. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 18. 2. 2020 uzavřeli [právnická osoba], tedy právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaná jakožto úvěrovaná smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a dle § 104 a následujících z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“). Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalované dle smlouvy požadovanou částku 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 3 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně do 15. 3. 2020. Žalovaná peněžní prostředky včetně příslušenství do data splatnosti neuhradila. Žalobkyně uplatnila pohledávku z titulu nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, která smlouvu uzavřela jakožto spotřebitel. Žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o. z. ve prospěch žalované, jakožto spotřebitele (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z.) tak, že právní předchůdkyně žalobkyně zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované nedostála, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 2. 2020 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86, § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2020 nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná přijala dne 18. 2. 2020 od právní předchůdkyně žalobkyně plnění z neplatné smlouvy ve výši 3 000 Kč, kterou dosud žalobkyni nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o.z. a § 87 odst. 1 o.z., neboť smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou platně postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o.z. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 3 000 Kč co do základu a výše důvodný a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož základ (prodlení se zaplacením nastalo 15. 3. 2020, tedy den po splatnosti 16. 3. 2020) vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše 10 % ročně z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, návrh ve věci samé, výzva k plnění), a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč.