6 C 364/2021-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne 19. 7. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 070,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 070,52 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení včetně náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 070,52 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 6. 4. 2021. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 6 C 364/2021-8 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. 4. V doplnění žaloby ze dne 17. 12. 2021, doručené soudu dne 23. 12. 2021, žalobkyně na základě výzvy soudu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 5. Účastníci se k jednání dne 28. 2. 2022 nedostavili. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, svou neúčast u jednání neomluvil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedený důkazů. (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) 6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností nejpozději dne [datum]. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 070,52 Kč který byl splatný [datum]. (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo]) Dne [datum] byla na účet žalovaného převedena částka 8 000 Kč (z potvrzení o odeslání platby) Žalovaný ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 4. 2021 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021) K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne 6. 4. 2021 (z výzvy k úhradě před podáním žaloby) 7. Dle ustanovení § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po vyhodnocení jednotlivých důkazů soud dospěl k následujícím rozhodným závěrům o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující na straně jedné a žalovaný jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne [datum] s využitím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo], na základě které se úvěrující zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které měl žalovaný splatit nejpozději dne [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 070,52 Kč. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že původní věřitel prověřoval bonitu žalovaného, což však nebylo ničím fakticky prokázáno. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila žádné doklady o příjmech (pracovní smlouvu, výplatní lístky, výpis z účtu) a výdajích žalovaného (nájemní smlouvu, doklady o nákladech na energie, obživu apod.). Ze spisů Okresního soudu v Novém Jičíně spisová značka 34 P a Nc 6/2018, 14 C 13/2018 má soud zjištěno, že žalovaný je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, má uzavřeno více úvěrů. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil především podle citovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., o. z., a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud právní závěr, že smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně domáhá po žalovaném nároků, je neplatná, když žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla na základě dostatečných informací posoudit, že žalovaný bude schopen na poskytnuté peněžní prostředky splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného např. na bydlení, obživu, výživné, další úvěry. Z tohoto důvodu soud v souladu s ust. § 86/1,2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu ze dne [datum] jako neplatnou. (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018) 15. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 ods