6 C 375/2021-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 2 821,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 821,97 Kč od 16. 3. 2020, částky 2 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 040 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 3. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela se žalovanou dne 31. 1. 2020 [anonymizováno] k službě Twisto [anonymizováno] – [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova]. Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky pro zákazníky a Ceník. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně na základě smlouvy zřídila pro žalovanou službu [anonymizována dvě slova] účet s limitem odložených plateb až 30 000 Kč. Žalovaná využila služeb v celkové výši 3 394,29 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 572,32 Kč a dlužná částka činí tedy 2 821,97 Kč. Žalované byly dne 13. 2. 2020 poskytnuty žalobkyní finanční prostředky ve výši 2 040 Kč, které žalovaná obdržela na svůj osobní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná z této částky ničeho nevrátila, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalobkyně, prostřednictvím právního zástupce, žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky dopisem ze dne 3. 11. 2020, žalovaná však neuhradila ničeho. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Dle § 1746 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Dle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 31. 1. 2020 Smlouvu k [anonymizována dvě slova] účet, když obsah práv a povinností byl vymezen jak ve smlouvě, tak ve všeobecných obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na účtu finanční prostředky, které žalovaná byla oprávněna čerpat prostřednictvím„ [anonymizována dvě slova]“, přičemž se zavázala vyčerpané prostředky splatit nejpozději dle vyúčtování žalobkyně. Žalovaná vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 3 394,29 Kč, z této částky uhradila 572,32 Kč. Dlužná částka tak činí 2 821,97 Kč. Žalované byly poskytnuty dne 13. 2. 2020 od žalobkyně, na její osobní účet, finanční prostředky ve výši 2 040 Kč, které také žalovaná neuhradila a tak se bezdůvodně obohatila. Žalovaná řádně a včas nesplácela a žalobkyni tak vznikla pohledávka za žalovanou ve výši 2 821,97 Kč za transakce provedené prostřednictvím„ [anonymizována dvě slova]“ a pohledávka ve výši 2 040 Kč za bezdůvodné obohacení. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 4 861,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 821,97 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 040 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úhradu úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku žalobkyni uhradila, i když byla k tomu písemně upomínána. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 861,97 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval v případě přiznání náhrady nákladů ustanovení § 14b/1,5 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění, když žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.