12 C 93/2019-25 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 3 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 380 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 2 600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Mezi stranami byl sjednán paušální úrok z úvěru ve výši 1 Kč, který však tvoří součást poplatku za poskytnutí úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve 2 600 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 780 Kč, který byl splatný dne [číslo] (případně snížené o přijatou platbu ve výši 0 Kč anebo i jednorázovou slevu ve výši 0 Kč). Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. 3 Rámcové úvěrové smlouvy. Žalovaná následně odsouhlasila znění Rámcové úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách žalobkyně. Žalovaná dále uvedla číslo svého bankovního účtu, a aby byla registrace žalované jakožto žadatele o úvěr definitivní, umožnil žalobkyni přístup do jeho bankovního účtu a to tak, že si z něj žalobkyně stáhla základní data (jako např. výši zůstatku na účtu). Žalovaná zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 2 600 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne [datum]. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a hesla a žalobkyně úvěr žalované vyplatila dne [datum]. Žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě žalobkyně odsouhlasila znění smlouvy o úvěru (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu a klientským číslem. Žalovaná se dle Smlouvy zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 780 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne [datum]. Součástí poplatku za poskytnutí úvěru je i úrok z úvěru ve výši 1 Kč se stejnou splatností. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno datum splatnosti úvěru, které žalovaná nedodržela. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami. Odeslání upomínek předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Pokud žalovaná uhradila svůj dluh vůči žalobkyně částečně, takto bylo platbami ve výši 0 Kč, žalobkyně proto požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení se zaplacením zbytku celého dluhu až ode dne následujícího po této poslední platbě, jestliže byla provedena až po splatnosti úvěru. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 3 380 Kč, nejpozději splatných dne [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když uvedla, že pohledávka již byla zaplacena v rámci insolvenčního řízení. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná (jako Klient) a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvy o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 2 600 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 3 380 Kč. Dne [datum] byla částka 2 600 Kč žalované žalobkyní poukázána na účet. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum]. Žalovaná podala dne [datum] návrh na zahájení insolvenční řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], když dne [datum] bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení žalované. Žalobkyně předmětnou pohledávku uplatnila v insolvenčním řízení a tato byla zcela uspokojena. Usnesením ze dne [datum] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované a rozhodl o jejím osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit; usnesení se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Usnesení nabylo právní moci dne [datum], resp. [datum], a insolvenční řízení tak bylo pravomocně skončeno. Ze shora uvedeného skutkového stavu pak soud učinil následující právní závěr: žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle níž žalobkyně poskytla žalované na její žádost částku 2 600 Kč dne [datum] a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku s poplatkem, celkem ve výši 3 380 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu řízení bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalované, v rámci kterého byla předmětná pohledávka zcela zaplacena, resp. bylo rozhodnuto o osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, pohledávka žalované zanikla (§ 1908 o.z.), resp. se stala nevymahatelnou (§ 414 odst.1 zákona č. 182/2006 Sb.; viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010), a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované, která byla v řízení úspěšná, proto soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 96 Kč, které spočívají v náhradě nákladů za jízdné z [obec] do [anonymizováno] [obec] a zpět.