13 C 235/2023-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 85 781,67 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatek v celkové výši 61 652 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [příjmení] pouze 21 710 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřel žalovaný jako úvěrovaný se společností [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy obdržel od úvěrujícího částku ve výši 49 000 Kč. Tuto částku se zavázal vrátit spolu s poplatkem 61 652 Kč v 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč. Žalovaný na úvěr hradil celkem pouze 21 710 Kč. Úvěrující pak pohledávku, respektive její zbytek ve výši 85 781,67 Kč postoupil na žalobce a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 2395 občanského zákoníku (zák č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Soud po právní stránce posuzoval především to, zda poplatky za úvěr ve výši 49 000 Kč poskytnutý na dobu 21 měsíců jsou přiměřené. Soud po právní stránce posuzoval především to, zda poplatky za úvěr jsou přiměřené. Do celkové výše poplatků a úroku soud nezapočítával poplatek za fakultativní službu komfortního a flexibilního splácení (10 202 Kč), neboť jde o fakultativní službu, tedy jakýsi nadstandard. Úvěr tak stojí na poplatcích přes 96% zapůjčené částky. K otázce přiměřenosti odměny Zapůjčitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012-54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % zapůjčené částky při zápůjčce trvající 13 měsíců. Tady by měla žalovaná zaplatit více než 96 % poskytnuté částky, což se jeví ve světle zmíněného judikátu mírně nepřiměřené. Za přiměřený poplatek považuje soud částku 14 700 Kč. Nemravná je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Požadovaných 22,08% ročně nevybočuje z tohoto rámce. Žalovaný by tak měl zaplatit celkem 73 902 Kč (jistina 49 000 + poplatek 14 700 + poplatek za komfortní a flexibilní splácení 10 202 Kč = 73 902 Kč). Z této částky zaplatil 21 710 Kč, a proto žalobci dosud dluží 52 192 Kč. Z uvedených důvodů proto soud žalobě v této části vyhověl, spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. A ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 581,68 Kč, přičemž tato částka představuje 21,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 290 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 781,67 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923,20 Kč. Doplnění skutkových tvrzení žaloby na výzvu soudu nepovažuje soud za samostatný úkon, neboť nedostatek skutkových tvrzení žaloby nelze přičítat k tíži žalované straně.