13 C 266/2023-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 49 519 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byl nájemní vztah, jehož předmětem byl byt ve vlastnictví žalobce. Žalovaná neplatila za užívání bytu a služby s tím spojené, když nezaplatila za období [datum] až [datum] celkem 18 178 Kč a za období [datum] do [datum] 29 728 Kč. Dále nezaplatil nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 1 613 Kč. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem domu, kde se nachází i předmětný byt (informativní internetový výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [katastrální uzemí]). Žalovaná tento byt užívala z titulu nájmu v období od [datum] do [datum] (smlouva o nájmu bytu ze dne [datum]). Od [datum] byla stanovena celková výše úhrad za užívání bytu a služeb s tím spojených na 10 450 Kč měsíčně, od [datum] na 10 710 Kč měsíčně, od [datum] na 10 800 Kč měsíčně a od [datum] na částku 11 400 Kč měsíčně (evidenční listy). Žalovaná však řádně neplatila za nájem a služby s tím spojené, když dluží žalobci za období od. [datum] do [datum] částku 18 178 Kč, a proto žalobce přistoupil k výpovědi z nájmu bytu. Od [datum] do [datum] tak žalovaná užívala byt bez právního důvodu za což žalobci dluží 19 880 Kč (opis karty úhrad měsíčního nájemného a výpověď z nájmu bytu). Žalované také vznikl nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 1 613 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 9 848 Kč (vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2020 a 2021). Žalovaná dluh neuhradila ani po písemné výzvě žalobce (předžalobní výzva ze dne [datum]). Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalovaná porušila základní povinnost nájemce, tj. platit stanovené nájemné, jak je to zakotveno především v ust. § 2217 zák. č. 89/2012 Sb., to je občanského zákoníku. Žalobce doložil, jaká byla stanovená výše nájemného v uvedeném období, a to včetně výše nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu a rovněž skutečnost, že platby za nájem a za služby nebyly žalovanou řádně zaplaceny. Co se týče nároku na zaplacení úhrady za užívání bytu za období po skončení nájemního vztahu, to je od [datum], zde soud vyšel z ustanovení § 2295 občanského zákoníku, který ukládá nájemci zaplatit pronajímateli za užívání bytu náhradu rovnající se nájemnému. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované žalovanou částku žalobci zaplatit spolu s úrokem z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 323 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 981 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 519 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.