16 C 5/2023-16 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, a to pomocí skenu dokladu totožnosti se svou fotografií a ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem 3 250 Kč do [datum], nicméně je s plněním své povinnosti v prodlení. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 3 000 Kč. Z této částky žalobkyně umořila svůj nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně se domáhá také nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 2 500 Kč za odeslání pěti písemných výzev žalovanému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal zápůjčku navýšenou o poplatek 3 250 Kč řádně a včas splatit nejpozději do [datum] Smlouva obsahuje v čl. 1 údaj RPSN 2 969 % a v čl. 2 sazebník poplatků, přičemž písemná (listinná) upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla žalovaným podepsána dne [datum] pomocí [příjmení] kódu [číslo]. 5. Z potvrzení [právnická osoba] o platbě soud zjistil, že dne [datum] byla odeslána platba ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], tedy účet označený ve smlouvě jako účet žalovaného. 6. Z upomínek ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně činila kroky k mimosoudnímu vymáhání pohledávky. 7. Z výzvy ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný byl vyzván, aby uhradil částku 20 022 Kč do tří dnů. 8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek 3 250 Kč vrátit nejpozději do [datum]. [příjmení] 10 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného dne [datum]. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván ve lhůtě 3 dní předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum]. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 17. Shoda uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. Vzdáleným náhledem do insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], soud vzal na vědomí oddlužení žalovaného a žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, nebo kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Pro úplnost soud uvádí, že v posuzované věci není dána překážka v podobě insolvenčního řízení, když předmětná pohledávka ze dne [datum] vznikla až po rozhodnutí o úpadku, resp. skončení insolvenčního řízení. 19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokazující úvěruschopnost spotřebi