18 C 39/2023-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2023 domáhal po žalovaném úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdil, že mezi žalobcem, jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem došlo k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému dne 31. 3. 2022 částku 50 000 Kč, splatnou 30. 7. 2022. Žalovaný však uhradil pouze částku 4 000 Kč, zbytek dluhu neuhradil přesto, že k tomu byl vyzýván. Svůj dluh vůči žalobci písemně uznal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které si žalovaný od žalobce půjčil částku ve výši 50 000 Kč, když žalovaný svůj dluh vůči žalobci ve výši 50 000 Kč splatný 30. 7. 2022 písemně uznal dne 30. 3. 2022 (z uznání dluhu z 30. 3. 2022). Soud nemá prokázáno, že by žalovaný uhradil více než 4 000 Kč. 5. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce žalovanému zapůjčil částku 50 000 Kč. Žalovaný z této částky však uhradil pouze 4 000 Kč a ve zbylé části zapůjčené částky se s její úhradou dostal do prodlení. 7. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 2053 o.z. zavázal žalovaného k úhradě žalované částky, jakožto dluhu ze smlouvy o půjčce, uzavřené mezi stranami dne 30. 3. 2022 v celkové výši 50 000 Kč, kdy soud nemá za prokázáno, že žalovaný uhradil na tento dluh více než 4 000 Kč, jak tvrdí žalobce. Existenci pohledávky žalobce za žalovaným má soud prokázánu listinou - uznáním dluhu. Zároveň soud v souladu s ust. § 1970 o.z. zavázal žalovaného, který se dostal se svým plnění do prodlení k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši stanovenou v souladu s vyhláškou č. 351/2013 Sb. v platném znění. 8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci právo na úhradu nákladů řízení v plné výši 13 601,20 Kč, když tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 000 Kč sestávající z částky 2 940 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 720 Kč ve výši 2 041,20 Kč.