8 C 212/2023-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 470,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 470 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 670,20 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 482,93 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku ve výši 2 475 Kč od [datum] do [datum] a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s celkovým úvěrovým rámcem 15 000 Kč s tím, že úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 16,90 % p. a. Úvěr měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 450 Kč, splatnými vždy 20. den každého kalendářního měsíce. Žalovaný neuhradil více než 2 splátky úvěru, z toho důvodu žalobkyně prohlásila ke dni [datum] celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ve vši 17 496 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 14 670,20 Kč, poplatku ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 475 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 482,93 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil a to ani poté, kdy mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva. 2. Usnesením soudu ze dne 21. 67. 2023 č. j. [číslo jednací] a ze dne 28. 8. 2023 č. j. [číslo jednací], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 3. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta přes mobilní bankovnictví žalobkyně. Žalobkyně zkoumala zejména příjmy žalovaného, a to na základě porovnání příjmu uvedenému v žádosti o poskytnutí úvěru a průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Obě částky odpovídaly příjmu ve výši 17 738 Kč. Žalobkyně dále ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného, z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 944 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Klient musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta, které vychází z ekonomického modelu. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěr pro fyzické osoby u žalobkyně kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 300 Kč a dále spotřební úvěr se splátkou 9 387 Kč. Splátka nového úvěru činila 450 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 10 137 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 7 601 Kč k pokrytí jeho životních nákladů. Žalobkyně schopnost splácet úvěr posuzovala z výpisu účtu žalovaného, dále provedla kontrolu platební morálky žalovaného v registrech BRKI, v registru exekucí a v insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně uvedla, že celková vyčerpaná částka žalovaným činí 32 938,10 Kč a suma splátek provedených žalovaným za zkoumané období činí 21 483,21 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005). 6. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru, a to včetně smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se úvěr s příslušenstvím stane splatným v důsledku ustanovení čl. 7 1, resp. 7. 2. smlouvy (mj. v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě) byl žalobce oprávněn požadovat zaplacení všech dluhů z úvěru včetně řádného úroku z úvěru navíc s úrokem z prodlení z nesplacené částky (ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaný vyčerpal v období od [datum] do [datum] celkem částku 32 938,10 Kč. Ke dni [datum] zbývá k úhradě částka 14 670,20 Kč na jistině, 2 536,30 Kč na řádném úroku, 1 544,06 Kč na úroku z prodlení a 1 800 Kč na poplatcích, celkem tedy 20 550,56 Kč (z podkladů pre súdné konanie). Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a dále pak výzva na žalovaného, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 17 496 Kč. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši 20 428,33 Kč, a to do 5 dnů od doručení této výzvy. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebi