13 C 195/2023-184 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala toho, aby soud vypořádal spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, zapsaným na LV č. , hodnota, , katastrální území , adresa, u Bílovce, a to k pozemku p.č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je objekt bydlení č.p. , Anonymizováno, a k pozemku p.č. , hodnota, – zahrada. Vypořádání navrhovala provést tak, aby se stala výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí. Žalobu odůvodnila tím, že mezi spoluvlastníky jsou trvalé neshody pramenící především z různých názorů na užívání společných nemovitostí a rovněž neschopnosti se dohodnout na nutné údržbě a opravách, když stav domu č.p. , Anonymizováno, je špatný a je zapotřebí co nejdříve začít s celkovou rekonstrukcí. Přes pokusy žalobkyně o mimosoudní řešení situace však k dohodě účastníků nedošlo, a proto žalobkyně podala žalobu na vypořádání nemovitostí k soudu.Žalovaný nejprve navrhoval reálné rozdělení společných nemovitostí. V průběhu řízení názor změnil a souhlasil s tím, aby nemovitosti za přiměřenou úhradu byly přiřknuty do výlučného vlastnictví žalobkyně.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky, k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , jméno FO, na LV č. , hodnota, , katastrální území , adresa, u , Anonymizováno, . Každý z účastníků vlastní id. 1/2. Jedná se o parcelu parcelní číslo , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m2, jejíž součástí je objekt bydlení č.p. , Anonymizováno, a parcelu parcelní číslo , hodnota, zahrada o výměře , Anonymizováno, m2 (výpis z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, u , Anonymizováno, a nesporná skutečnost). Obvyklá cena uvedených nemovitostí je , částka, (znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, a jeho výslech). Žalobkyně se snažila se žalovaným, respektive nejprve s jeho právním předchůdcem, dohodnout na vypořádání podílového spoluvlastnictví, avšak bezvýsledně (předžalobní výzva).Vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu řízení došlo mezi stranami ke shodě na způsobu vypořádání spoluvlastnictví a spornou otázkou zůstala již jen hodnota vypořádávaného podílu, byly důkazy týkající se původně sporných otázek již nadbytečné.Podle § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět. Předně má za to, že jde o nemovitosti, které tvoří jeden funkční celek a jakékoliv reálné dělení nemovitostí by výrazně snižovalo jejich hodnotu (viz. např. , spisová značka, ). Navíc řadový dům ani reálně rozdělit nelze. Tuto skutečnost nakonec uznal i žalovaný a souhlasil s původním návrhem žalobkyně, aby se za odpovídající peněžité plnění stala výlučnou vlastnici dosud společných nemovitostí ona. Nesoulad mezi účastníky však panoval ohledně hodnoty vypořádávaných nemovitosti, od které se odvíjí i částka, kterou by měla žalobkyně žalovanému zaplatit. K této otázce ustanovil soud znalce z oboru ekonomika ceny a odhady nemovitostí, kterému uložil zjistit cenu předmětných nemovitostí, která odpovídá situaci na trhu. Znalec dospěl k závěru, že je to především s ohledem na místo, kde se nemovitost nachází, což je obec , adresa, , tedy v podstatě předměstí , adresa, částka , částka, . Pokud žalující strana měla námitky do znaleckého posudku, kdy se jí zjištěná cena zdála příliš vysoká, pak soud nepovažuje žádnou z těchto námitek za relevantní. Znalecký posudek vypracoval znalec z příslušného oboru (ekonomika ceny a odhady nemovitostí), řádně odpověděl na otázku soudu ohledně ceny vypořádávaných nemovitostí, jeho postup a odůvodnění závěru jsou logické, nevykazují žádný exces a nijak nevybočují z obvyklého rámce podobných posudků a posudek rovněž obsahuje úplnou znaleckou doložku. Znalec také v rámci svého výslechu přesvědčivě odpověděl na všechny námitky, které u jednání vznesla žalující strana. Úvaha znalce o obvyklé ceně nemovitostí nemá stanovena přesná pravidla, přesný postup, jak dojít k závěru o ceně nemovitostí. Vždy to je na samotném znalci, jeho zkušenostech a jeho odborných názorech. Proto se může výsledná obvyklá cena různých znalců částečně lišit na rozdíl od ceny stanovené dle cenové vyhlášky, kde je postup pro výpočet dán. K oceňování nemovitosti při vypořádání spoluvlastnictví se vícekrát vyjádřil i věcně právní senát Nejvyššího soudu. Z takových rozhodnutí je nutno především zmínit rozhodnutí , spisová značka, , které se sice primárně dotýká oceňování při vypořádání společného jmění manželů, ale je použitelné i na vypořádání spoluvlastnictví, neboť fakticky ruší dosavadní rozdílné nazírání judikatury na oceňování vypořádávaných věci v rámci SJM a v rámci spoluvlastnictví a sjednocuje oceňovací praxi obou majetkových institutů. Dále je nezbytné zdůraznit, že judikatorní praxe klade při oceňování nemovitostí ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví mimo jiné důraz na skutečnost, že vypořádávaný podíl nabude jeden (nebo v případě spoluvlastnictví více než dvou osob i vícero) z dosavadních spoluvlastníků, a nikoliv třetí osoba. To se týká například různých věcných břemen a služebností ve prospěch osob spoluvlastníkovi blízkých, či situace, kdy je pozemek pod budovou ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků této budovy. V rozhodnutí , spisová značka, pak Nejvyšší soud formuloval závěr, že „stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Znalec , jméno FO, pak při vypracování zadaného znaleckého posudku nevybočil z uvedených zásad. Soud proto neshledal důvody, proč by měl být vypracován posudek nový a vyšel ze závěrů tohoto znalce. Žalobkyně v průběhu řízení jasně deklarovala, že má prostředky na vypořádání spoluvlastnictví k dispozici a je proto schopna se s protistranou vypořádat, což je podmínka pro to, aby soud o vypořádání mohl takto rozhodnout (viz. např. Krajský soud v , adresa, , spisová značka, = R , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Soud proto spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil, tyto nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobkyně a uložil ji, aby protistraně vyplatila částku odpovídající dle znaleckého posudku hodnotě vypořádávaného podílu, tj. částku , částka, . Nicméně žalovaným navrhovaná lhůta 30 dnů od právní moci rozsudku se soudu přeci jen zdála příliš krátká, a proto lhůtu k vyplacení stanovil na dva měsíce od právní moci rozsudku, když tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou vzhledem k výši částky a vzhledem k tomu, že o tomto způsobu vypořádání spoluvlastnictví se jednalo ještě pře zahájením řízení a žalobkyně tudíž očekávala nutnost se tímto způsobem se žalovaným vypořádat a mohla se na to připravit.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1470/23, který dospěl k závěru, že řízení o vypořádání spoluvlastnictví má charakter iudicium duplex, kde si každý z účastníků nese své náklady sám.Na základě této skutečnosti rozhodl soud i o nákladech řízení, které vznikly státu, spočívající v nákladech na vypracování znaleckého posudku ve výši , částka, , které uložil účastníkům zaplatit napůl.