6 C 230/2023-26 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 64 235,46 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je realitní zprostředkování. Žalovaný je fyzickou osobou, která rovněž podniká v tomto oboru. Žalobkyně s žalovaným spolupracovala, když žalovaný pro ni působil jako makléř na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum]. Za dobu jejich spolupráce vznikaly mezi účastníky vzájemné pohledávky, které byly vypořádány při ukončení spolupráce uzavřením Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne [datum]. Po provedení vzájemného zápočtu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 81 654 Kč. Žalovaný tento dluh uznal dne [datum] a zároveň se zavázal dlužnou částku uhradit nejpozději do [datum]. Do data splatnosti dlužné částky vznikla žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému provize ze zakázek, na kterých pracoval v době, kdy ještě probíhala spolupráce účastníků, a to v celkové výši 17 418,94 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému provedení jednostranného zápočtu své pohledávky ve výši 81 654 Kč proti pohledávkám žalovaného ve výši 17 418,94 Kč. Žalovanému tak zbývala k úhradě částka 64 235,46 Kč, tuto však do [datum] neuhradil. Následně byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum], na tuto však nereagoval. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný spolupracovali v oblasti realit na základě Smlouvy o obchodním zastoupení. Na základě Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne [datum] došlo k vyčíslení celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit, a to ve výši 81 654,40 Kč. Žalovaný tento dluh uznal. Dne [datum] pak byla tato částka ponížena o částku 17 418,94 Kč, když tato představovala provize, které měly být vyplaceny žalovanému. Žalovaný však na dlužnou částku ničeho nezaplatil a dne [datum] byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou. (ze Smlouvy o obchodním zastoupení, Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne [datum], uznání dluhu, vyčíslení dluhu – zesplatnění, předžalobní upomínky ze dne [datum]) Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud učinil následující právní závěr: Žalovaný na základě vzájemného zápočtu pohledávek uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 81 654 Kč. Následně došlo ke snížení této částky, když došlo k zápočtu pohledávky ve výši 17 418,94 Kč, která měla být žalovanému vyplacena jako provize ze zakázek. Dlužná částka tedy činila 64 235,46 Kč. Žalovaný, přestože tento dluh uznal, ničeho dobrovolně neplnil a soud jej proto zavázal k úhradě dlužné částky. Oprávnění žalobkyně požadovat úhradu úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jejich výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 732 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 212 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 235,46 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 000 Kč ve výši 2 520 Kč.