6 C 64/2024-27 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 767 868,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73 257,53 Kč od 4. 6. 2023 do 22. 1. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 39 359,4 Kč od 4. 6. 2023 do 22. 1. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 767 868,43 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úroku 7,99 % ročně z částky 761 118,1 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o konsolidačním úvěru na částku 800 000 Kč, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému nezajištěný konsolidační spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků řádně splatit. Součástí Smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného, přičemž v tomto směru je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů, tj. úplné splacení předešlých úvěrů a jejich sloučení do jednoho nového úvěru. Dále žalobkyně zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS a nebankovní registr klientských informací CBCB. Ze zjištěných informací žalobkyně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit, a proto byla žádost o poskytnutí úvěru schválena. Žalovanému byl tak poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, který mu byl poukázán přímo na příslušný účet určený ke splacení konsolidovaných dluhů u žalobkyně ve výši 719 441 Kč a zbytek pak byl poskytnut jako neúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 9 796 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána úroková sazba ve výši 7,99 % ročně. V případě porušení podmínek Smlouvy ze strany žalovaného se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru platit navíc úrok z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši. Za porušení podmínek Smlouvy se považuje mj. případ, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru o dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Žalobkyně je v takovém případě oprávněna omezit nebo zastavit další čerpání úvěru, pokud nebyl vyčerpán v plné výši, a dále prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak tyto výzvy zůstaly ze strany žalovaného bez reakce. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné částky neuhradil, žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 3. 6. 2023 ke dni 3. 6. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné jistiny. Jelikož žalovaný nereagoval, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala dne 22. 1. 2024 předžalobní výzvu k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství a návrh na uzavření splátkové dohody. Žalovaný však na předžalobní pokus o smír nikterak nereagoval a svůj dluh neuhradil.3. Usnesením Okresního soudu v , jméno FO, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla vyzvána ke sdělení, kolik celkem žalovaný uhradil na splátky předmětného úvěru.4. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně na základě výzvy soudu uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, když detailně posuzovala schopnosti žalovaného, jako spotřebitele, splácet poskytnutý úvěr. Při posuzování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vycházela žalobkyně z údajů získaných jak od žalovaného, tak ze třetích stran, jako je bankovní i nebankovní (SOLUS) registr dlužníků, evidence exekucí a insolvenční rejstřík. K poskytnutí úvěru v daném případě došlo po podání žádosti o poskytnutí úvěru ze strany žalovaného skrze interní call centrum žalobkyně. Žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl příjmy ve výši 26 983 Kč, což žalobkyně následně ověřila dle výpisů z pohybu na běžném účtu žalovaného, ze kterých je patrné, že uvedená částka odpovídala průměrnému příjmu žalovaného za měsíce předcházející podání žádosti o úvěr. Žalobkyně dále prověřila žalovaného, zda neprochází insolvenčním rejstříkem, přičemž žalobkyně konstatuje, že výsledek lustrace byl ve vztahu k žalovanému negativní. Žalobkyně dále prověřovala, zda insolvenčním rejstříkem neprochází zaměstnavatel žalovaného s ohledem na možný budoucí výpadek příjmů žalovaného, a to opět s negativním výsledkem. Žalobkyně dále prověřila splátkovou morálku a úvěrové zatížení žalovaného prostřednictvím výpisu z rejstříku CBCB. Žalobkyně dále prověřovala žalovaného prostřednictvím interní evidence klientů tak, aby vyloučila možné negativní informace o daném klientovi, jako jsou záznamy o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekučních řízeních či porušení AML pravidel ze strany žalovaného. Žalovaný v rámci podané žádosti uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovaným a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na 10 319 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s výše uvedeným způsobem stanovenými náklady představuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Jinými slovy, žalovaný musel vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení byl tedy příjem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z informací od klienta a ekonomického modelu). V případě žalovaného činil ukazatel splátkového zatížení 36,3 % po poskytnutí úvěru. Žalobkyně provedla lustraci rejstříku CBCB, aby ověřila tvrzení žalovaného. Ten uvedl výši vlastních závazků ve výši 0 Kč. Lustrací rejstříku CBCB a interních systémů evidence úvěrového zatížení klientů žalobkyně zjistila, že žalovaný čerpal v době poskytnutí úvěru ještě další následující úvěry, a to hotovostní úvěr pro fyzické osoby u žalobkyně se splátkou 383 Kč (byl v rámci podané žádosti zkonsolidován) a hotovostní úvěr pro fyzické osoby u žalobkyně se splátkou 7.839 Kč (byl v rámci podané žádosti zkonsolidován). Splátka poskytnutého úvěru činila částku 9 796 Kč a nové splátkové zatížení tudíž rovněž 9 796 Kč. Je nicméně třeba zdůraznit, že se jednalo o konsolidaci existujících závazků žalovaného, kdy celkové splátkové zatížení vzrostlo pouze o částku 1 574 Kč měsíčně. Žalovaný tak po odečtení splátek disponoval částkou minimálně 17 187 Kč měsíčně k pokrytí svých životních výdajů. Příjem žalovaného tak byl více než dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. K dotazu soudu, kolik žalovaný celkem uhradil na předmětný úvěru, žalovaná sdělila, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 168 689,67 Kč.5. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané a učinil tento závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 7,99 % ročně splatit nejpozději do , datum, , a to v 119 měsíčních splátkách ve výši 9 796 Kč. Použití úvěru bylo omezeno pouze na sjednaný účel, a to konsolidaci úvěrů nebo půjček u , právnická osoba, . Na splacení konsolidovaných dluhů byla použita částka úvěru ve výši 719 441 Kč, použití zbývajících prostředků úvěru pak bylo zcela na uvážení žalovaného. V případě porušení závazků vyplývajících z té