12 C 28/2024-62 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč. Žalobu odůvodnil tak, že je na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 4. 2022 zaměstnán u žalované jako ISO specialista. Žalovaná přípisem ze dne 26. 4. 2023 nadepsaným jako: „Oficiální sdělení – navýšení základních tarifů a navýšení hodnot stravenek“, oznámila plošně svým zaměstnancům, že: „Zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn obdrží mimořádný bonus ve výši 12 000 Kč. Bonus bude rozdělen do dvou částí. První polovinu zaměstnanci obdrží v měsíci dubnu na multikartu od společnosti UP Česká republika ve formě e-benefitů, druhá část bude zaměstnancům vyplacena ve mzdě za měsíc září.“ I přes skutečnost, že žalobce, pan , Jméno žalobce, , splnil jedinou podmínku pro výplatu výše uvedeného bonusu ve výši 12 000 Kč, tedy v rozhodném období odpracoval alespoň 75 %, z plánovaných směn, čímž získal vůči společnosti , právnická osoba, nárok na vyplacení daného bonusu, tento mu vyplacen nebyl, a to ani z části. Prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, která byla žalované doručena do datové schránky dne 2. 11. 2023.2. Podáním ze dne 2. 4. 2024 se žalovaná vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě ani částečně neuznává, ztotožňuje se s žalobcem, pokud jde o obsah oficiálního sdělení. Považuje však za zcela nepochybné, že ze samotného obsahu oficiálního sdělení musel být všem zaměstnancům žalované znám úmysl žalované odměnit daným mimořádným bonusem ty zaměstnance, kteří pro žalovanou vykonávali práci po celé období trvající od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023, přičemž žalobce tuto podmínku nesplnil, když pro žalovanou začal pracovat až od 2. 5. 2022. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že výše uvedený úmysl žalované nebyl žalobci znám, respektive že o něm nemusel vědět, je nutno dospět k závěru, že by oficiálnímu sdělení zpravidla přikládala osoba v postavení žalobce stejný význam, jaký vyplynul z výše uvedeného úmyslu žalované, tedy tak, že úmyslem bylo odměnit pouze dlouhodoběji u žalované zaměstnané zaměstnance. K tomuto závěru je ostatně nutno dojít proto, že žalobce je jediný, kdo se nároku z oficiálního sdělení domáhá. Přestože v obdobném postavení se nacházelo dalších cca 30 zaměstnanců žalované. Nad rámec uvedeného potom namítla, že žalobce neprokázal, že by v předmětném období odpracoval alespoň 75 % z plánovaných směn.3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázané následující skutečnosti:4. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, (žalovanou) a zaměstnancem , tituly před jménem, , jméno FO, (žalobcem) vyplývá, že dne 21. 4. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaná ve smyslu § 33 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce pracovní smlouvu, na základě níž nastoupil žalobce u žalované do práce dne 2. 5. 2022 na sjednaný druh práce ISO specialista s místem výkonu práce , adresa, , průmyslová zóna. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2023. Podle článku 5. smlouvy před uzavřením pracovní smlouvy zaměstnavatel seznámil zaměstnance s právy a povinnostmi, které pro něho z pracovní smlouvy vyplývají, pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž má práci konat. Při nástupu do práce byl zaměstnanec řádně seznámen s pracovními povinnostmi, s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a s protipožárními předpisy, jež musí při své práci dodržovat.5. Z „Oficiálního sdělení – navýšení základních tarifů a navýšení hodnot stravenek“ ze dne 26. 4. 2023 vyplývá, že žalovaná sdělila všem zaměstnancům v bodu 1) tohoto sdělení následující: „Zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn, obdrží mimořádný bonus ve výši 12 000 Kč. Bonus bude rozdělen do dvou částí. První polovinu zaměstnanci obdrží v měsíci dubnu na multikartu od společnosti UP Česká republika ve formě e-benefitů, druhá část bude vyplacena zaměstnancům ve mzdě za měsíc v září.“.6. Podle článku jedna a dvě předpisu zaměstnavatele o rozvržení pružné pracovní doby TH pracovníků účinné od 1. 4. 2022 se pracovní doba zaměstnanců u žalované řídí zákonem č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, a to konkrétně ustanoveními § 78–99. Účelem této směrnice je definování délky, formy a rozvržení pracovní doby zaměstnanců na THP pozicích, pružná pracovní doba se zavádí s vyrovnávací dobou jednoho kalendářního měsíce, to znamená, že zaměstnanec je povinen odpracovat v kalendářním měsíci celou měsíční pracovní dobu v základní a volitelné pracovní době. Účelem zavedení pružné pracovní doby je umožnit zaměstnancům stanovit si začátek a konec pracovní směny v širším časovém úseku, a to za předpokladu splnění všech pracovních povinností. Základní pracovní doba, v níž je zaměstnanec povinen být na pracovišti, se stanoví od 8 hodin do 14 hodin. Nepřítomnost na pracovišti v uvedenou dobu podléhá souhlasu přímého nadřízeného.7. Podle výkazu odpracovaných směn v období od května 2022 do března 2023 vyplývá, že žalobce odpracoval v květnu 2022 178,5 hodiny, v červnu 2022 179,25 hodin, v červenci 2022 113,25 hodin, v srpnu 2022 146,5 hodiny v září 2022 164 hodin v říjnu 2022 160 hodin, v listopadu 2022 171 hodin, v prosinci 2022 141 hodin, v lednu 2023 161,5 hodin, v únoru 2023 165,25 hodin, v březnu 2023 181 hodin, celkem tedy 1 761,25 hodin (tj. 220 směn).8. Ze seznamu zaměstnanců žalované, který čítá 25 osob, vyplývá, kteří zaměstnanci nastoupili v období od 19. 4. 2022 do 8. 7. 2022; podle žalované také těmto zaměstnancům by podle argumentace žalobce vznikl nárok na vyplacení bonusu ve výši 12 000 Kč, avšak tito zaměstnanci jej neobdrželi a ani jej po žalované nepožadují.9. Žalobce vypověděl, že podle jeho názoru splnil to, co uvádí oficiální sdělení s tím, že první část bonusu mu měla být vyplacena v měsíci dubnu roku 2023. Někdy v tomto měsíci možná koncem května nebo začátkem června zjistil, že mu žádný bonus nepřišel a ptal se ostatních kolegů a těm přišel. V té chvíli začal nad tím uvažovat, proč je to takto. Zašel za paní manažerkou HR (personálního oddělení) s tím, aby mu to vysvětlila. V tu chvíli mu bylo sděleno, ať si napíše oficiální e-mail, který napsal 6. 6. 2023. V e-mailu měl uvést, že splňuje podmínky pro bonus, i když jeho pracovní poměr začal 2. 5. 2022. Také sdělil, kdy očekává vyplacení bonusu, a to do 20. 6. 2023, druhou část potom v řádném termínu. Po uplynutí této doby se ale nic nestalo. Znovu oslovil manažerku a došlo ke schůzce, na které byli tři zástupci za žalovanou a žalobce. Schůzka trvala asi tři minuty, možná pět, kdy mu řekli vlastně tu stejnou větu, kterou měli dohodnutou, že to mysleli jinak, že to, co je uvedeno, že tam platí, ale k tomu ještě, že si mysleli, že platí něco jiného. Na to jim řekl, že myslet si to sice mohli, ale napsáno v oficiálním sdělení je ta věta, o které se baví. Pak mu bylo slíbeno, že do nějaké doby dojde k oficiálnímu vyjádření ze strany žalované, a to bylo opět bez jakékoliv reakce. Po nějaké době se znovu ptal paní manažerky, v jakém je to stavu a bylo mu sděleno, že pro korejské vedení provedla nebo vytvořila nějaký report, kde je popsána ta situace a její možné řešení a že tím to skončilo. Ze strany žalované žádné vyjádření či jakákoliv listina nepřišla. Pochopil, že normální domluva není možná, a proto podal žalobu. Dále doplnil, že oficiální sdělení je distribuováno e-mailem a možná, že ho dávají někde i na nástěnky. Také uvedl, že nebyl na žádné schůzce, která by se týkala tohoto oficiálního sdělení, na němž by vedení zaměstnancům obsah sdělení vysvětlovalo. Uvedl, že on takové schůzce přítomen nebyl a nemyslí si, že by se konala. Nemyslí si ani, že by se kdykoliv o tomto bavili na běžných pracovních schůzkách, respektive poradách oddělení. Žalobce se o tom bavil s ostatními zaměstnanci a podle něj není pravdou, že by tito s výkladem žalované souhlasili. Také uvedl, že to s těmito lidmi konzultoval a myslí si, že by svědčili pouze anonymně, což je samozřejmě nesmysl. Dále uvedl, že si není vědom toho, že by pro rok 2022 existoval obdobný předpis. Uvedl, že není schopen si uvědomit a neví, proč zdůrazňoval v e-mailu, který posílal žalované, že má na bonus nárok, i když jeho pracovní poměr začal až 2. 5. 2022.10. Svědkyně , jméno FO, , manažerka osobního oddělení žalované, uvedla, že žalobce vznesl požadavek na vyplacení bonusu, který vypláceli v minulém roce. Byl to speciální bonus, kterým chtěli zaměstnancům dát nějaké extra navýšení mzdy, protože standardně se u nich ve firmě vždycky navyšuje mzda jednou ročně, vždycky je to od dubna. Vloni měli první jednání s odbory, kdy o tomto jednali. V předchozích letech vždycky rozhodovalo vedení firmy podle aktuální situace. Loni se rozhodli, že nejenom, že budou navyšovat základní mzdy zaměstnancům, ale taky, že jim vyplatí nějaký speciální bonus, tak, jako to vyplácely i jiné korejské firmy. Nemají samozřejmě tak velký budget jako jiné větší korejské firmy, takže