13 C 309/2024-56 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vypořádání spoluvlastnictví k podílu ve Stavebním bytovém družstvu , Anonymizováno, . Žalobu odůvodnila tím, že účastníci byli manželé. Po rozvodu manželství bylo rozhodnutím soudu zrušeno právo společného nájmu k družstevnímu bytu s tím, že nadále bude výlučnou nájemkyní žalobkyně. Nyní se členský podíl nachází ve spoluvlastnictví účastníků, neboť již uplynula tříletá lhůta od rozvodu manželství. Protože žalovaný je od roku 1997 nekontaktní a náklady na bydlení a rekonstrukce bytu nese výlučně ona sama, navrhla, aby se po zrušení spoluvlastnictví stala výlučnou vlastnicí podílu v bytovém družstvu.Žalovaný se prostřednictvím procesního opatrovníka vyjádřil tak, že navrhuje také zrušení spoluvlastnictví, přikázání vypořádávaného podílu do vlastnictví žalobkyně, oproti vyplacení poloviny hodnoty podílu žalovanému.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci se za trvání manželství stali členy Stavebního bytového družstva , Anonymizováno, a společnými nájemci družstevního bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 na adrese , adresa, (Smlouva o nájmu družstevního bytu se zápisem o převzetí bytu ze dne , datum, a Nájemní smlouva ze dne , datum, ). Po rozvodu manželství účastníků bylo zrušeno právo společného nájmu k předmětnému bytu a jako výlučná nájemkyně byla určena žalobkyně (rozsudek Okresního soudu v , jméno FO, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). Obvyklá cena podílu ve Stavebním bytovém družstvu , Anonymizováno, s nímž je spojeno právo nájmu bytu 3+1 na adrese , adresa, je v současnosti , částka, (znalecký posudek znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).Podle § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět. Předně je zjevné, že předmět spoluvlastnictví nelze reálně rozdělit, když se jedná o podíl ve stavebním bytovém družstvu. K otázce hodnoty vypořádávaného podílu v bytovém družstvu ustanovil soud znalce z oboru ekonomika ceny a odhady nemovitostí, kterému uložil zjistit cenu tohoto podílu, která odpovídá situaci na trhu. Znalec dospěl k závěru, že obvyklá cena podílu v bytovém družstvu ke kterému se váže právo nájmu předmětného bytu je , částka, . Tento posudek vypracoval znalec z příslušného oboru (ekonomika ceny a odhady nemovitostí), řádně odpověděl na otázku soudu ohledně ceny vypořádávaného podílu, jeho postup a odůvodnění závěru jsou logické, nevykazují žádný exces a nijak nevybočují z obvyklého rámce podobných posudků a posudek rovněž obsahuje úplnou znaleckou doložku. Soud proto vycházejíce ze závěrů tohoto posudku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je od roku 1997 neznámého pobytu, kdy odjel do USA a od té doby nejsou o něm žádné zprávy, přicházel v úvahu jediný možný způsob vypořádání spoluvlastnictví, a to přikázání podílu do výlučného vlastnictví žalobkyně, která se se žalovaným finančně vypořádá. Soud proto spoluvlastnictví účastníků k předmětnému podílu v bytovém družstvu zrušil, podíl přikázal do vlastnictví žalobkyně a uložil ji, aby žalovanému vyplatila částku odpovídající dle znaleckého posudku hodnotě vypořádávaného podílu, tj. částku , částka, . Pokud žalobkyně navrhovala, aby soud do výše částky, jenž má zaplatit žalovanému započetl náklady na rekonstrukci bytu, kterou platila ze svých prostředků, tedy bez participace žalovaného, tak dle judikatury je nutno takový nárok uplatnit zvlášť a nelze ho započítávat s částkou, která má být vyplacena na vypořádání.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1470/23, který dospěl k závěru, že řízení o vypořádání spoluvlastnictví má charakter iudicium duplex, kde si každý z účastníků nese své náklady sám.Na základě této skutečnosti rozhodl soud i o nákladech řízení, které vznikly státu, spočívající v nákladech na vypracování znaleckého posudku a v nákladech na odměnu opatrovníka žalovaného. Žalobkyni uložil zaplatit polovinu těchto nákladů, protože však jejich konkrétní výše nebyla v době rozhodování soudu známa bude o ní rozhodnuto v samostatném usnesení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je dlouhodobě neznámého pobytu a jakákoliv snaha o vymožení dluhu by byla jen plýtváním prostředků státu, rozhodl soud o druhé polovině nákladů tak, že ČR nepřiznal vůči žalovanému právo na náhradu těchto nákladů.