18 C 94/2025-23 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2025 domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 39 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částek smluvených nad rámec jistiny. Poté, co bylo usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 11. 2025, č. j. 18 C 94/2025-14 řízení zastaveno v rozsahu částečného zpětvzetí, zůstalo předmětem řízení pouze zaplacení částky 5 000 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a zaplacení částky 15 000 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , obě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným. Součástí smluv byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě žalovaných částek.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o úvěru, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěry ve výši 5 000 Kč a 15 000 Kč. Úvěry byly sjednány s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Mezi stranami byly dohodnuty smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti ze strany žalovaného (ze smluv o úvěru uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. , hodnota, a č. , hodnota, ). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Po částečném zpětvzetí žaloby, kdy žalobkyně sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, tak žalobkyně vyčíslila na dlužné jistiny částky ve výši 5 000 Kč a 15 000 Kč (z platební historie účtu, z oznámení o zesplatnění úvěru). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni a to smlouvami o postoupení pohledávek včetně příslušenství a zajištění (ze smluv o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek).4. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ohledně částek požadovaných nad rámec poskytnutých jistin tedy vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a ohledně těchto částek bylo řízení částečně zastaveno.5. Dle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů.10. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěry, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalovaného. Je tedy zřejmé, že schopnost žalovaného dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného.11. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, neobdržela od žalovaného žádnou částku, zbývá tedy uhradit žalobkyni 20 000 Kč (nedoplatek z částky 5 000 Kč a 15 000 Kč), když k této úhradě soud žalovaného zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník úspěch ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Zavinění na částečném zpětvzetí je na straně žalobkyně, proto soud žalobkyni, jenž byla v řízení pouze částečně úspěšná, a to v nepatrné výši, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 106,94 Kč, přičemž tato částka představuje 2,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,9 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 957 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 140 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.