22 C 15/2026-27 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky částku 34 400,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 325,41 Kč od 22. 6. 2024 do 8. 11. 2024, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 188,94 Kč od 9. 11. 2024 do 27. 11. 2025, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 34 400,07 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 400,07 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanou dne 27. 9. 2022 Smlouvu o hotovostním úvěru „mPůjčka Plus“ č. , Anonymizováno, . Výše jistiny úvěru činila 48 800 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek splatných vždy k 23. dni v měsíci. Žalovaná se zavázala hradit poplatky v souladu s úvěrovou smlouvou a Sazebníkem. Žalovaná dlužné splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce odstoupil od smlouvy ke dni 8. 11. 2024. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu. Žalobce před schválením předmětného úvěru prověřoval a individuálně hodnotil schopnost žalované daný úvěr splácet, přičemž zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna skutečnost, která by bránila žalobci v poskytnutí předmětného úvěru. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 34 400,07 Kč, úrok zkapitalizovaný ke dni splatnosti ve výši 1 325,41 Kč, neuhrazený úrok po splatnosti zkapitalizovaný ke dni 27. 11. 2025 ve výši 7 188,94 Kč a dále běžícím úrokem ve výši 9 ,99 % ročně z částky 34 400,07 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 34 400,07 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení.2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2026, č.j. 22 C 15/2026-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.3. Žalobce v podání ze dne 3. 2. 2026 sdělil, že nabídka úvěru reflektovala interní hodnocení platební schopnosti žalované zpracované na základě dostupných v interních systémech žalobce. Žalovaná uvedla v žádosti příjem ve výši 60 000 Kč měsíčně, což žalobce ověřil z výpisů z účtu žalované za poslední 3 měsíce, ze kterých je patrný průměrný příjem za sledované období ve výši 40 641 Kč. Žalobce vypsal příjem žalované za posledních 6 měsíců. Žalovaná uvedla výdaje ve výši 3 500 Kč. Žalobce výdaje orientačně stanovil na výši 7 150 Kč. Žalovaná úvěr splácela až do srpna roku 2024.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala nečinná.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:7. Žalobce se na základě smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 27. 9. 2022 zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 48 800 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 036,62 Kč, splatných vždy k 23. dni v měsíci. Datum splatnosti první splátky bylo určeno v harmonogramu splátek dostupný v internetovém bankovnictví. Zápůjční úroková sazba ke dni uzavření Smlouvy činila 9,99 % ročně. Roční procentní sazba nákladů činila 10,81 %. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že v případě, že klient nezaplatí splátku úvěru nebo jinou pohledávku mBank ze smlouvy řádně a včas, uhradí mBank úrok z prodlení (ze Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 27. 9. 2022). Podle čl. 6.1.1. Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů pohledávky mBank vzniklé ze smlouvy (jistina, úroky, poplatky, jiné pohledávky), které nejsou klientem splaceny včas (ve stanoveném termínu) nebo jsou nesplacené a existují po zániku závazku ze smlouvy, představují zadlužení po splatnosti, přičemž v případě vzniku zadlužení po splatnosti je banka oprávněna od smlouvy odstoupit. Podle čl. 6.1.2. klient je povinen z částky zadlužení po splatnosti hradit mBank (vedle řádné výpůjční úrokové sazby) úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem. Klient je povinen hradit úrok z prodlení až do úplného zaplacení zadlužení po splatnosti (z Podmínek pro poskytování hotovostních úvěru mBank). Žalovaná byla v době žádosti o úvěru svobodná, měla jednu vyživovací povinnost, její čistý měsíční příjem činil 60 000 Kč a měsíční náklady na bydlení činily 3 500 Kč (z Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus ze dne 27. 9. 2022). Žalobce poskytl žalované dne 27. 9. 2022 částku 48 800 Kč. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 22 288,01 Kč. Neuhradila však splátky za měsíce červen, září a říjen 2024, čímž se dostala do prodlení (z historie úvěru, ze sdělení žalobce). Z toho důvodu žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy ke dni 8. 11. 2024 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 3 173,22 Kč a poplatku ve výši 400 Kč, a to 7 dnů od doručení výzvy (z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 8. 11. 2024). Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 50 182,01 Kč výzvou k úhradě dluhu ze dne 3. 12. 2025 (z výzvy k úhradě dluhu).8. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZoSÚ“).9. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o.z.po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce po řádném prozkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované částku 48 800 Kč. Žalovaná svou smluvní povinnost vrátit poskytnuté peníze však neplnila řádně a dostala se do prodlení s úhradou splátek. Z předložených důkazů je však zřejmé, že byla schopna hradit měsíční splátku ve výši 1 036,62 Kč, když celkově na úvěr zaplatila 22 288,01 Kč. Žalobce tak využil svého práva a od smlouvy odstoupila. Ke dni vydání rozhodnutí činila celková dlužná částka 34 400,07 Kč. Soud tedy vyhověl návrhu žalobkyně a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku spolu se smluvními a zákonnými úroky, jak to umožňuje ustanovení § 1970 o. z., jejich výše je pak stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.14. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 721 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 2 100 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 700 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 4 625 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.