11 C 212/2021-29 — Okresní soud v Olomouci

Podanou žalobou se žalobce původně domáhal snížení výživného pro žalovanou s tím, že je veden jako uchazeč o zaměstnání a zažádal o dávku hmotné nouze. V průběhu řízení změnil žalobu tak, že navrhl zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované od 1. 7. 2021 s tím, že se dozvěděl, že v červnu 2021 vykonala maturitní zkoušku a od 1. 7. 2021 je schopna se již sama živit. Soud změnu žaloby žalobce připustil. Žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti, neboť je od 1. 7. 2021 zaměstnána. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2013 sp. zn. [spisová značka] a z pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že naposledy bylo o výživném pro žalovanou rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 10. 2013, kdy na základě soudem schválené dohody se žalobce zavázal platit tehdy nezletilé žalované výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná je na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2021 zaměstnána u zaměstnavatele [anonymizováno] [obec] nad [právnická osoba] jako masérka s účinností od 1. 7. 2021. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce se zavázal dle soudem schválené dohody platit na žalovanou výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. S účinností od 1. 7. 2021 je žalovaná již zaměstnaná u zaměstnavatele [anonymizováno] [obec]. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce na zrušení výživného pro žalovanou je důvodná. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce má vyživovací povinnost k žalované ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná již ukončila studium a od 1. 7. 2021 nastoupila do pracovního poměru, ukončila tak přípravu na budoucí povolání a je tedy schopna sama se živit. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě žalobce vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a výživné pro žalovanou žalobci zrušil s účinností od 1. 7. 2021. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce, který byl ve věci procesně úspěšný a jemuž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, se tohoto práva výslovně vzdal.