15 C 77/2019-149 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 3. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 270 209 Kč s příslušenstvím a částky 51 348 Kč s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 1. 2. 2007 smlouvu o právní pomoci, která měla spočívat ve vymáhání pohledávky z titulu uzavřené komisionářské smlouvy mezi společností [právnická osoba], jako komitentem, a [celé jméno svědka], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO], jakožto komisionářem. Na základě této komisionářské smlouvy se komisionář zavázal, že bude na účet komitenta prodávat komitentem dodané LPG na čerpací stanici LPG na adrese [adresa], jež je ve vlastnictví komitenta, a zavázal se vyplácet komitentovi kupní cenu z takto prodané LPG. Za tuto činnost se komitent zavázal vyplatit komisionáři úplatu ve výši 1 Kč za každý prodaný litr LPG bez DPH. Tato úplata byla dodatkem [číslo] ze dne 1. 8. 2010 k této smlouvě zvýšena. Komisionář se zavázal utrženou kupní cenu za prodané LPG poukazovat na účet komitenta každý pátek, kdy na základě předložené faktury měl komisionář obdržet od komitenta úplatu za svoji činnost, přičemž fakturačním obdobím byl jeden kalendářní měsíc. Následně byl vytvářen tzv. přehled tržeb za každý měsíc, ve kterém bylo položkově pro jednotlivé dny v daném měsíci zaznamenáváno množství vytočeného LPG a výše tržby, přičemž seznam sestavoval a podepisoval zaměstnanec [celé jméno svědka] O správnosti těchto údajů mezi stranami nikdy nebylo sporu. Tržbu získanou prodejem LPG odváděl [celé jméno svědka] společnosti [právnická osoba] a současně proti získané tržbě započítával svůj nárok na úhradu provize. Na provizi současně vystavoval faktury. Tržba ponížená o provizi [celé jméno svědka] byla společnosti [právnická osoba] předávána převážně v hotovosti, a to třikát či čtyřikrát měsíčně, a to řidiči společnosti [právnická osoba], který na předmětnou čerpací stanici dovážel LPG. Později [celé jméno svědka] tržby zasílal bankovním převodem nebo poštovní poukázkou. [právnická osoba] následně zjistila, že [celé jméno svědka] nepředává tržbu v řádné výši a postupně mu takto vznikl dluh za rok 2007 ve výši 111 281,50 Kč, za rok 2008 ve výši 164 557 Kč, za rok 2009 ve výši 141 628 Kč za rok 2010 ve výši 84 325 Kč a za rok 2011 ve výši 131 330 Kč, tj. dluh v celkové výši 633 121,50 Kč. V průběhu trestního řízení následně [celé jméno svědka] na svůj dluh uhradil několik plateb, přičemž zbytkový dluh činil 270 2098 Kč [celé jméno svědka] tuto částku do dnešního dne nezaplatil a je tak od 30. 4. 2011 v prodlení se zaplacením. [právnická osoba] se dne 4. 6. 2013 v zastoupení žalovaným obrátila na Krajský soud v [obec] s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu s tím, že jako žalovaný byl v dané věci označen [celé jméno svědka], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO]. Jak soud 1. stupně při dokazování správně zjistil, [celé jméno svědka], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO], označený jako žalovaný v elektronickém platebním rozkazu, není osobou, se kterou by byla uzavřena komisionářská smlouva, a která by tedy byla osobou povinnou k úhradě dlužné částky. Tato osoba má sice stejné jméno i místo podnikání jako [celé jméno svědka] identifikovaný v záhlaví komisionářské smlouvy i uvedený v razítku připojeném k jejímu podpisu, avšak jeho IČO se liší. Komisionářská smlouva byla tedy sjednána s osobou odlišnou od osoby žalované v platebním rozkaze, vzhledem k čemuž muselo dojít k tomu, že společnosti [právnická osoba] byla žaloba na zaplacení částky 270 209 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 270 209 Kč ve výši 7,75 % p. a. od 30. 4. 2011 do zaplacení zamítnuta. Shora označený platební rozkaz nebyl úspěšný proto, že žalovaný nebyl správně označen, a tedy nebyl pasivně věcně legitimován. Podaná žaloba tedy nemohla mít šanci na úspěch ve věci. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jeho zaměstnancem. Odpovědnost vzniká v případě, že jsou současně splněny všechny předpoklady, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Jedná se o objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění. V předmětné věci společnost [právnická osoba] žalovaného advokáta požádala o vymáhání dlužné pohledávky, přičemž mu mj. předložila předmětnou komisionářskou smlouvu. Advokát sepsal výzvu k zaplacení a podal návrh na vydání platebního rozkazu, kdy chybně uvedl identifikační číslo žalovaného a označil tak jako žalovaného jinou osobu. Předmětná žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta a žalobkyni navíc byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 51 348 Kč. Žalovaný, ačkoli byl k úhradě dlužné částky písemně i ústně vyzván, do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu navrhla, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno a žalobkyni byly přiznány vzniklé náklady řízení. Žalobkyně má za to, že v řízení prokázala, že v důsledku pochybení žalovaného došlo k promlčení nároku [právnická osoba] [anonymizováno] za p. [celé jméno svědka] na zaplacení chybějících tržeb v celkové výši 270 209 Kč. Pochybení žalovaný nijak nerozporoval, podmínky spolupráce mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a p. [celé jméno svědka] také ne. Předmětem sporu tak dle názoru Žalobce zůstala otázka, zda by v případném civilním sporu [právnická osoba] PB prokázala své tvrzení, že jí p. [celé jméno svědka] neodvedl tržby za vytočený LPG v celkové výši 270 209 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že v předmětném řízení prokázala, že [právnická osoba] [anonymizováno] by uspěla v soudním civilní řízení zahájeném proti správné osobě – p. [celé jméno svědka]. Mezi spol. [anonymizována dvě slova] a p. [celé jméno svědka] je nesporné, že p. [celé jméno svědka] prováděl pro [právnická osoba] [anonymizováno] výtoč LPG a předával spol. [anonymizována dvě slova] tržbu za vytočený LPG a za to mu náležela provize. Množství vytočeného LPG a tedy i celková výše tržeb, které měl p. [celé jméno svědka] spol. [anonymizována dvě slova] předat, je mezi stranami také nesporná. Je prokázána přehledovými listy tržeb, které pro spol. [anonymizována dvě slova] sestavoval a podepisoval právě p. [celé jméno svědka] prostřednictvím svých zaměstnanců. Společnost [anonymizována dvě slova] a i p. [celé jméno svědka] dodali v rámci trestního řízení tytéž přehledové listy tržeb a jejich úplnost a správnost nijak nezpochybnili. Mezi p. [celé jméno svědka] a spol. [anonymizována dvě slova] rovněž nebyla sporná výše provize, která p. [celé jméno svědka] za vytočený LPG náležela. Výše provize vyplývá z Komisionářské smlouvy a faktur, které p. [celé jméno svědka] na její proplacení vystavil a které jsou založeny v trestním spise. Strany rovněž nerozporovaly způsob proplácení provize, když spolupráce dlouhodobě fungovala tak, že p. [celé jméno svědka] prováděl zápočet své pohledávky na zaplacení provize proti pohledávce spol. Kumegas na zaplacení tržby za vytočený LPG. Výše tržeb, které p. [celé jméno svědka] řádně spol. [anonymizována dvě slova] odvedl, vyplývá z potvrzených výdejových dokladů a složenek. Předmětem sporu tak zůstala otázka, zda p. [celé jméno svědka] řádně odvedl spol. [anonymizována dvě slova] tržby za vytočený LPG v celkové výši. Z dokumentů, jež jsou k dispozici, vyplývá, že p. [celé jméno svědka] nebyl schopen prokázat, že odvedl tržby tak, aby přehledové listy tržeb korespondovaly s doklady prokazujícími předání tržeb spol. Kumegas PB a s dokumenty (faktury, platební doklady) prokazujícími výši provize, na jejíž zaplacení měl p. [celé jméno svědka] nárok. Celkový konečný rozdíl činí 270 209 Kč. Na platbu těchto částek nebyl p. [celé jméno svědka] schopen doložit odpovídající doklady prokazující, že tržby řádně uhradil (potvrzení o bankovním převodu, výdejový doklad, složenka). Tvrzení p. [celé jméno svědka], že měl vůči spol. Kumegas PB nárok na zaplacení za provedenou reklamu, dle názoru žalobkyně není prokázáno žádnými důkazy prokazujícími existenci takové dohody a její podmínky. Pokud se týká nákladů řízení, žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ČR spis. zn. IV. ÚS 3859/17, v němž Ústavní soud ČR jasně vyslovil, že„ Ústavní soud akceptuje jako ústavně relevantní názor obecných soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2011 č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ([insolvenční spisová značka])), že žádný právní předpis nevylučuje, a je běžnou praxí v incidenčních sporech zastoupení insolvenčního správce advokátem, je-li insolvenční správce sám advokátem. … Ústavní soud plně respektuje základní právo žalovaného na právní pomoc od počátku řízení, zaručené v č. l. 37 odst. 2 Listiny. [příjmení] relevantní otázkou je ovšem posouzení účelnosti výše nákladů zastoupení insolvenčního správce advokátem v incidenčních sporech.“ Žalobkyně dále soudu předložila rozhodnutí Vrch