20 C 247/2020-164 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2020 domáhala po žalovaném, aby jí platil výživné manželky ve výši 18 500 Kč měsíčně s účinností od data podání žaloby. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství se jim narodily dvě děti, a to syn [jméno], [datum narození], který v červenci 2020 složil maturitní zkoušku na [ulice] škole [ulice] v [obec], a syn [jméno], [datum narození], který studuje obor technik – puškař v [obec] [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova]. Manžel od rodiny odešel, když navázal mimomanželský vztah. Manžel byl do prosince 2017 zaměstnán jako voják z povolání u Vojenského útvaru v [obec]. Vždy měl a má velmi nadstandardní příjem, protože se zúčastnil několika vojenských misí. Od ledna 2018 je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] v [obec], jezdí pravidelně na zahraniční pracovní cesty a pobírá diety. Manžel má současně příjmy z pronájmu společných nemovitostí a to domu v [obec], který pronajímá za částku 9 000 Kč měsíčně, a bytu v [obec], který pronajímá za částku 6 000 Kč měsíčně. Manžel dále pobírá vojenskou výsluhu ve výši cca 20 000 Kč měsíčně. Manžel jezdí na pravidelně na dovolené do zahraničí, dovolenou financuje i své přítelkyni a jejím dětem. Žalobkyně je zaměstnána u [právnická osoba] s. r. o. jako skladník, logistik. Její měsíční příjem je ve výši 20 600 Kč. Má náklady na dojíždění do práce ve výši 4 500 Kč měsíčně, opravy auta ji stojí 1 200 Kč Náklady spojené s bydlením jsou ve výši 4 900 Kč měsíčně, za jídlo utratí asi 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má dále zvýšené náklady se zdravotním stavem, když trpí bipolární afektivní poruchou (těžkou formou deprese). Navštěvuje každé 2 měsíce lékaře a doplácí léky v částce 700 Kč jednou za dva měsíce. Žalobkyně musí mít klidový režim, chodí na masáže, kdy jedna stojí 250 Kč, má jich osm za měsíc. Dále absolvuje aromaterapii 3 x měsíčně v částce 1 000 Kč. Musí si dokupovat vitamíny a minerály. Zaměstnavatel žalobkyně zavádí nový účetní systém, z toho důvodu si žalobkyně musela zaplatit kurz za částku 10 000 Kč. Žalobkyně byla nucena si vzít půjčku na stěhování u [právnická osoba] ve výši 220 000 Kč, kterou splácí částkou 3 498 Kč měsíčně. Manžel blokuje peníze na společném účtu a žalobkyně k nim nemá přístup. Dne 15. 8. 2018 odeslala manželovi předžalobní výzvu k plnění, ve které ho žádala o výživné manželky ve výši 8 000 Kč měsíčně. Manžel začal po výzvě dobrovolně platit požadovanou částku, ale nyní jí tvrdí, že od července 2020 již nebude posílat nic, protože peníze potřebuje více než ona. V červenci 2020 zaslala manželovi další výzvu, kde ho žádala o výživné manželky ve výši 18 500 Kč. Žalovaný jí po této výzvě zaplatil výživné pouze ve výši 8 000 Kč. Tato částka však neodpovídá ust. § 697 obč. zák., dle kterého hmotná a kulturní úroveň obou manželů má být v zásadě stejná. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, když jí nadále platí výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně na základě jejího původního požadavku. Dne 25. 9. 2020 vydal Okresní soud v Přerově rozsudek o rozvodu manželství. [příjmení] [jméno] od října 2020 nastoupil k Armádě ČR a žalovanému tak zanikla vyživovací povinnost k tomuto synovi. S žalobkyní ukončili společnou domácnost dne 21. 12. 2017. Žalovaný je od začátku roku 2018 zaměstnán u [právnická osoba], s. r. o. v [obec], kde i bydlí. Pokud jde o vojenské mise, naposledy byl na misi v roce 2011. Veškeré příjmy z těchto misí byly spotřebovány za trvání manželství se žalobkyní mimo jiné na rodinné dovolené, koupi auta, rekonstrukci domu apod. Žalovaný nedisponuje žádnými úsporami z těchto misí. V současném zaměstnání pobírá žalovaný mzdu ve výši cca 32 000 Kč měsíčně, občas vyjíždí na pracovní cesty do zahraničí, což je mu kompenzováno dietami, které však spotřebuje v rámci cesty, když minimálně stravu si vždycky hradí sám. Dále pobírá výsluhu od Armády ČR ve výši 23 454 Kč měsíčně. Je pravdou, že pronajímá nemovitosti v SJM a že nájemné je hrazeno na jeho účet. Nájemné z domu v [obec] činí 8 000 Kč měsíčně, nájemné z družstevního bytu v [obec] činí 3 081 Kč, když nájemkyně hradí i veškeré poplatky vůči SBD v [obec]. Jiné příjmy žalovaný nemá, majetek má pouze v SJM se žalobkyní. V létě 2018 obdržel od právní zástupkyně žalobkyně výzvu k placení výživného a začal žalobkyni posílat částku 26 000 Kč měsíčně, což obnášelo výživné na manželku ve výši 8 000 Kč měsíčně, výživné na syna [jméno] ve výši 8 000 Kč měsíčně a výživné pro syna [jméno] ve výši 10 000 Kč měsíčně. Od října 2019 se domluvili, že synu [jméno] bude posílat jen 7 000 Kč měsíčně, když neudělal maturitu a tedy neměl náklady na studium a byl v evidenci ÚP, tedy došlo k ponížení částky na 25 000 Kč měsíčně. Až do 15. 4. 2020 veškeré tyto finance zasílal na účet žalobkyně, následně si oba synové stěžovali, že jim matka z toho nic nedá a oba již nabyli zletilosti, začal tedy posílat každému z nich výživné na jejich účty, tj. žalobkyni 8 000 Kč měsíčně, synu [jméno] 7 000 Kč měsíčně a synu [jméno] 10 000 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] naposledy zaplatil výživné v září 2020, neboť v červenci odmaturoval a od října nastoupil k Armádě ČR. Žalobkyně zcela opomněla uvést, že vedle společného majetku mají i společné závazky a že právě tyto jsou hrazeny z příjmů z pronájmu nemovitostí. Žalovaný tak splácí hypoteční úvěr u [právnická osoba] poskytnutý ve výši 1 734 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 23. 10. 2013 na koupi rodinného domu, kde splátka činí 6 828 Kč a k tomu pojištění ve výši 268 Kč měsíčně. Dále žalovaný splácí úvěr u [ulice] spořitelny poskytnutý na základě úvěrové smlouvy ze dne 25. 6. 2018 ve výši 300 000 Kč na rekonstrukci bytu v [obec], kdy měsíční splátka úvěru činí 3 950 Kč. Pokud tedy žalobkyně poukazuje na příjem žalovaného z pronájmu nemovitostí ve výši 11 081 Kč měsíčně, je třeba vzít v potaz společné výdaje ve výši 11 046 Kč, které žalovaný platí. Žalovaný žije ve společné domácnosti s přítelkyní a jejími dvěma nezl. syny v pronajatém bytě, za který platí cca 15 000 Kč měsíčně, přítelkyně pak hradí veškeré další náklady domácnosti a stravu. Není pravdou, že by financoval nadstandardní dovolené, loni byl s přítelkyní 7 dní v kempu v Chorvatsku, letos 6 dnů na [příjmení] přehradě, přičemž dovolené hradila přítelkyně, která dostala honoráře za vydané knihy. Pokud žalobkyně uvádí, že si vzala půjčku v souvislosti se stěhováním ve výši 220 000 Kč, toto je pro žalovaného zcela nová informace, neboť již cca rok jednají o možnosti majetkového vypořádání dohodou a nikdy se žalobkyně o této půjčce nezmínila. Taktéž žalovanému není zřejmé, na co by v rámci stěhování měla potřebovat takovou částku, když stěhování žalovaný komplet zajišťoval, hradil komplet rekonstrukci bytu, do kterého se žalobkyně se syny chtěla nastěhovat, a fyzicky se syny stěhovali vše potřebné z domu v [obec] do komplet opraveného bytu, jak si žalobkyně přála. Taktéž v rámci majetkového vypořádání žalobkyně uváděla půjčku od své matky ve zcela jiné výši, než uvádí nyní, tudíž tato její tvrzení je nutno považovat za účelová a nepravdivá. Na společném účtu, žádné společné peníze žalovaný neblokuje, žádné takové totiž nejsou, žalobkyni hradí zcela dobrovolně výživné a to ve výši dle jejího požadavku 8 000 Kč měsíčně. Požadavek na úhradu částky 18 500 Kč měsíčně tak považuje za zcela nepřiměřený a neodpovídající jeho příjmovým poměrům, zejména s ohledem na skutečnost, že životní úroveň manželů má být v zásadě stejná. V té souvislosti by žalobkyni předestřel, že ze svých příjmů 32 000 Kč + 23 545 Kč hradil výživné synům 17 000 Kč, nyní poslední měsíc 10 000 Kč a výživné manželce 8 000 Kč, tedy mu na živobytí zůstávala částka cca 30 500 Kč, resp. 27 545 Kč, což odpovídá v podstatě i měsíčním příjmům žalobkyně 20 600 Kč + 8 000 Kč, která je navíc ve výhodě, že užívá jejich společný byt (v podílovém spoluvlastnictví), a tudíž má náklady na bydlení o více než polovinu nižší než žalovaný. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: 4. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 7. 2020 a z dodejky, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 13. 7. 2020 k placení výživného manželky ve výši 18 500 Kč měsíčně počínaje měsícem červencem 2020. Dopis byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 17. 7. 2020. 5. Z podstatného obsahu spisu [název soudu] sp. zn. 19 C 172/2020, že rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 14. 11. 2020, bylo manželství účastníků rozvedeno. Z rozsudku [název soudu] vyplývá, že účastníci ukončili manželské soužití v lednu 2018. 6. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], že žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném výživného rozvedené manželky ve výši 6 000 Kč měsíčně, ve věci doposud nebylo rozhodnuto. 7. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], že žalobou doručenou zdejšímu sou