23 C 84/2021-21 — Okresní soud v Olomouci

1. Návrhem doručeným soudu dne 3. 6. 2021 se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků, které bylo uzavřeno [datum] před [stát. instituce] s odůvodněním, že manželství účastníků je již delší dobu hluboce a trvale rozvráceno, nevedou společnou domácnost a manželství je pouze formálním svazkem, neboť jako manželé spolu nežijí již od března 2018 Příčiny rozvratu manželství spatřuje v rozdílných názorech na manželské soužití, na finanční hospodaření, na trávení volného času a dále i v rozdílnosti jejich povah. Za trvání manželství se účastníkům narodil již zletilý syn [obec] a nezletilá dcera [jméno], [datum narození], která byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9. 10. 2021, na základě dohody rodičů svěřena do střídavé péče rodičů. Možnost obnovení manželského soužití vyloučila. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství výslovně připojil a skutečnosti uváděné manželkou včetně příčin rozvratu jejich manželství potvrdil. Možnost obnovení manželského soužití vyloučil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování oddacím a rodným listem, rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a výslechy účastníků k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství se účastníkům narodil zletilý syn [obec] a nezletilá dcera [jméno], [datum narození] Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dnem 9. 10. 2021, schválil dohodu rodičů, na základě které byla nezletilá [jméno] pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřena do střídavé péče rodičů. Z manželství účastníků se jiné děti nenarodily. V březnu 2018 manželé ukončili vedení rodinné domácnosti a ke stejnému datu bylo ukončeno i intimní soužití účastníků. Jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Příčinou rozvratu jejich manželství byla zejména rozdílnost názorů na manželské soužití, na finanční hospodaření, na trávení volného času a dále i rozdílnost jejich povah Žádnému z účastníků ani jejich nezletilému dítěti nebude rozvodem způsobena žádná závažná újma. 5. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 9. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití, když účastníci spolu již od března 2018 nežijí jako manželé. Ohledně nezletilého dítěte účastníků soud již pravomocně schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu, přičemž zvláštní důvody ohledně zájmu nezletilého dítěte, které by rozvodu manželství účastníků bránily, shledány nebyly. Příčiny rozvratu manželství soud shledal v rozdílnosti názorů na manželské soužití, na finanční hospodaření, na trávení volného času a dále i v rozdílnosti jejich povah. Proto soud manželství účastníků rozvedl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně oba manželé se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.