24 C 237/2021-38 — Okresní soud v Olomouci

1. V řízení zahájeném žalobou dne 9. 9. 2021 se po zaplacení částky 1 266 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení z titulu nedoplatku za jeho dopravu do [označení zdravotnického zařízení] vozidlem PČR provedené příslušníky PČR dne 20. 12. 2020 v rozsahu 5 km se vzniklými náklady za tuto dopravu ve výši 31 Kč a dále pak za úhradu laboratorního vyšetření přítomnosti alkoholu či návykové látky v krvi žalovaného [označení zdravotnického zařízení] ve výši 451 Kč na základě faktury ze dne 31. 12. 2020 a [označení zdravotnického zařízení] ve výši 784,30 Kč za rozbor vzorku na základě faktury ze dne 31. 12. 2020. Žalovaný tak nesplnil svoji zákonnou povinnost dle zák. č. 65/2017 Sb., tudíž žalobkyně, na jejíž úkor se obohatil, požaduje částku 1 266 Kč po žalovaném zaplatit Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. V souvislosti s prodlením žalovaného s placením peněžitého závazku požaduje žalobkyně zaplatiti z dlužné částky i zákonný úrok z prodlení od 9. 9. 2021 až do úplného zaplacení pohledávky. Žalobkyně v podání doručeném soudu dne 26. 10. 2021 uvedla, že žalovaný dne 22. 10. 2021 částku 1 266 Kč uhradil, k čemuž doložila příjmový pokladní doklad z uvedeného dne, nicméně s žalobou ani částečně nedisponovala a k jednání se nedostavila. 2. Žalovaný potvrdil úhradu pohledávky ve výši 1 266 Kč dne 22. 10. 2021, je ochoten doplatit i zákonný úrok z prodlení. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. Dne 20. 12. 2020 byl žalovaný v zadržen PČR v [obec] poté, co u [označení obchodního domu] na ulici [označení ulice] na parkovišti, kde požil alkoholický nápoj, nasedl do motorového vozidla na místo řidiče a vyjel s vozidlem z parkoviště až na místo parkoviště u bytového domu na ulici [označení ulice], přičemž byl následně obviněn ze spáchání přestupku dle § 5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. ve znění pozd. předp. a § 125c) odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 sb. ve znění pozd. předp., byl mu zadržen řidičský průkaz. Na žádost PČR bylo uvedeného dne provedeno u žalovaného následně klinické vyšetření a odběr žilní krve s pozitivním nálezem přítomnosti alkoholu v krvi v rozsahu 0,76 promile. Příslušný rozbor provedla [označení zdravotnického zařízení], která vyfakturovala žalobkyni částku 784,30 Kč se splatností 30. 1. 2021, a současně i [označení zdravotnického zařízení], která žalobkyni vyfakturovala částku 451 Kč se splatností 30. 1. 2021 za klinické vyšetření a provedení odběru krve. Celkové náklady za dopravu žalovaného příslušníky PČR do lékařského zařízení za účelem provedení vyšetření činily Kč, představující náklady za ujetých 5 km jízdy služebním motorovým vozidlem při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč, průměrné spotřebě PHM ve výši 6,5 l /100 km jízdy a průměrné ceně PHM ve výši 32 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k plnění upomínkou se stanovením splatnosti dluhu do 18. 9. 2021. Žalovaný pohledávku ve výši 1 266 Kč zaplatil dne 22. 10. 2021. 5. Podle § 24 odst. 2, 3 zák. č. 65/2017 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění 9). 6. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nař.vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze v rozsahu zákonného příslušenství pohledávky dle výroku II. tohoto rozsudku, které žalobkyni přiznal. S odkazem na shora uvedená ustanovení byl žalovaný povinen uhradit náklady spojené se svojí dopravou do zdravotnického zařízení včetně provedených vyšetření, neboť byl nalezen PČR s důvodnou obavou pod vlivem alkoholu či návykových látek, přičemž přítomnost alkoholu u něho byla podrobnými testy provedenými ve zdravotnických zařízeních prokázána. Svoji povinnost žalovaný ve stanovené lhůtě nesplnil, tudíž se dostal do prodlení s úhradou pohledávky, tak byl povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení až do úplného jejího zaplacení. Svoji povinnost ke dni rozhodování soudu žalovaný splnil jen co do dlužné jistiny, žalovaný se dostal do prodlení s plněním toliko ohledně zákonného příslušenství pohledávky v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku dnem 19. 9. 2021 s ohledem na splatnost pohledávky dne 18. 9. 2021. Z uvedeného důvodu nebyla žalobkyně oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení dříve a s ohledem na úhradu pohledávky ke dni 22. 10. 2021 běh zákonného úroku z prodlení skončil. Ve zbývajícím rozsahu tedy ve výroku I. soud žalobu žalobkyně zamítnul, neboť tato navíc zavčas procesně nereagovala na plnění žalovaným a částečně žalobu nevzala v uvedeném rozsahu zpět. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšný žalovaný až na nepatrnou část se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. 10. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zcela osvobozena od soudních poplatků, soud přesto nezavázal žalovaného k povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, neboť tento byl v řízení ohledně zpoplatněné jistiny úspěšným.