24 C 398/2020-50 — Okresní soud v Olomouci

1. V řízení zahájeném žalobou dne 19. 10. 2020 se po žalované zaplacení částky 2 000 Kč z titulu smluvní pokuty z důvodu porušení smluvních povinností dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytování přístupu k síti internet, umožnění přenosu rozhlasových a televizních signálů po kabelu, poskytování telefonních služeb včetně dalších doplňkových služeb vč. pronájmu přijímacích zařízení a služeb třetích osob, a to v souladu s ceníkem. V rámci uvedené smlouvy byl mezi stranami sjednán pronájem přijímacího zařízení [označení zařízení], jehož převzetí žalovaná stvrdila na zakázkovém listě ze dne [datum]. Uvedená smlouva byla na základě odstoupení ze dne 9. 12. 2014 ze strany poskytovatele ukončena pro opakované porušování povinností vyplývajících ze smlouvy, tj. řádné a včasné úhrady ceny za poskytované služby. V souladu se smluvními podmínkami byla žalovaná povinna po ukončení závazku vrátit poskytovateli pronajaté technické zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila ani na výzvu právního předchůdce žalobkyně, proto byla povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč dle smluvních ujednání. Žalobkyně se stala právním nástupcem na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 1. 2019, což žalované písemně oznámila. Žalovaná svoji povinnost nesplnila ani na výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. [právnická osoba-předchůdce žalobkyně] a žalovaná uzavřeli smlouvu [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve znění všeobecných podmínek pro službu kabelové televize [anonymizována dvě slova] včetně internetu a jejich připojení a ceníku služeb, na základě které se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně s účinky dodání 4. 7. 2014 v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací poskytnout žalované i doplňkovou službu v podobě pronájmu přijímacího zařízení [označení zařízení]. Žalovaná uvedené zařízení převzala dne 4. 7. 2014. Žalovaná se zavázala za pronájem platit 69,58 Kč měsíčně, pro případ prodlení s úhradou 2 po sobě jdoucích vyúčtování byl poskytovatel oprávněn od smlouvy odstoupit. V takovém případě vznikla povinnost žalované do 7 dnů po ukončení smlouvy vrátit pronajaté přijímací zařízení pod smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně odstoupila od smlouvy a přípisem ze dne 9. 12. 2014 byla žalovaná vyzvána k vrácení pronajatého zařízení do 2. 1. 2015 pod sankcí úhrady pokuty ve výši 2 000 Kč. Žalovaná svoji povinnost nesplnila, pronajaté zařízení řádně nevrátila ani nezaplatila smluvní pokutu, k jejíž úhradě byla vyzývána. Žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 1. 2019, což žalované původní věřitel oznámil dne 18. 3. 2019 Ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2020 žalovaná svoji povinnost nesplnila. 5. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná, tudíž žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení, neboť žalovaná byla povinna v souladu s uzavřenou smlouvou po ukončení závazku vrátit žalobkyni řádně pronajaté zařízení, nicméně tuto svoji povinnost ani po výzvě právního předchůdce žalobkyně nesplnila. Strany platně sjednaly pro případ porušení uvedené povinnosti žalovanou smluvní pokutu, tudíž je žalobkyně jakožto právní nástupce původního věřitele zcela oprávněna tuto po žalované požadovat. Z důvodu nesplnění své smluvní povinnosti žalovanou tedy soud žalobě zcela vyhověl, přičemž ujednaná smluvní pokuta a její výše je zcela souladná se zákonným ustanovením. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesní úspěšnosti tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu na nákladech řízení ve výši 5 119 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 3000 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a 3 x RP á 300 Kč, tj. 900 Kč podle §11, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále 21 % DPH ve výši 819 Kč, neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení /formulářovitý charakter žaloby/. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako lhůtu třídenní od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta (dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).